Stanley Milgram byl americký sociální psycholog. Jednou se rozhodl experimentálně ověřit fenomén, který se začal objevovat během procesů se zločinci druhé světové války. Mnoho z nich totiž tvrdilo, že zlo, které páchali, bylo jen posloucháním rozkazů. Že nejsou vinni ničím, jen tím, že byli poslušní.
Milgrama toto stanovisko zaujalo a začal se zabývat tím, zda je opravdu možné donutit bezúhonného a slušného člověka páchat zločin na ostatních lidech. Rozhodl si to ověřit jednoduchým experimentem.
Zabít člověka? Nikdy!
V první řadě rozdal několik desítek dotazníků. Lidé měli hodnotit, zda je možné přinutit druhého člověka jednat ilegálně či nemorálně pouhým rozkazem.
Na otázku, zda si respondenti myslí, jestli by běžný člověk zabil neznámého člověka jen na příkaz někoho třetího, pouhá 4 procenta respondentů si myslela, že je to možné. Sociální pokus provedený v roce 1961 ukázal, jak moc se všichni mýlí.
Učení a trest v podobě elektrického šoku
Experimentu se zúčastnili tři lidé, přičemž pouze jeden z nich neznal pravý důvod experimentu, a právě on byl testován.
Nejprve se předstíralo losování, z něhož vyšlo, že testovaný subjekt bude plnit roli učitele. První z domluvených spolupracovníků experimentu získal roli žáka a druhý předstíral, že je vedoucí experimentu.
Ten měl spočívat ve výzkumu učení. Jak se osoba v pozici učitele následně dozvěděla, bude údajně zkoumán vliv trestu na učení. Učitel měl trestat špatné odpovědi žáka zmáčknutím tlačítka, které dá žákovi elektrický šok.
Na ovládacím panelu bylo třicet tlačítek se zvyšujícím se napětím, které měl testovaný subjekt postupně mačkat. Na posledních třech bylo nalepeno výrazné varování, že se jedná o vysoké napětí.
Stále silnější šoky
Ještě před začátkem samotného experimentu dostal učitel rovněž elektrický šok na nejnižší úrovni, aby věděl, jak velkou bolest to způsobí. Pak už začalo samotné zkoumání.
Žák přešel do vedlejší místnosti, kde nebyl vidět, ale pouze slyšet. Tam bylo jeho úkolem mačkat magnetofon s výkřiky kdykoliv mu dal subjekt v roli učitele ránu.
Zkoumaný subjekt v roli učitele tedy kladl otázky. Kdykoliv žák odpověděl špatně, domnělý vedoucí výzkumu dal učiteli pokyn, ať zmáčkne tlačítko s šokem. Při každé špatné odpovědi musel zmáčknout vždy to s větší voltáží, než bylo přechozí.
Podle předem určeného scénáře se měl učitel nakonec dostat až ke spínači s označením 450 voltů, kde bylo upozornění, že může takto silný šok být potencionálně smrtelný.
Neuvěřitelné výsledky
Vyhodnocení testu všechny překvapilo. 65 procent ze 40 testovaných subjektů došlo až na 450 voltů. Zbytek skončil na 300 voltech. Neodradil je ani křik a prosby od domnělého žáka z vedlejší místnosti.
Všichni zúčastnění sice vznesli námitku k dalšímu trestu, ale přesvědčil je pouhý pokyn vedoucího experimentu, aby pokračovali.
Jak se ukázalo, většina lidí je schopná plnit téměř jakékoliv rozkazy, pokud mají pocit, že jim je dává nějaká autorita. Lidé také mnohem méně protestovali, když měli pocit, že daná autorita převzala morální odpovědnost za jejich činy.
Milgram během experimentu měnil okolnosti, aby zajistit různorodé výsledky. Zjistil tak například, že účastníci, kteří dostávali pokyny po telefonu uposlechli jen ve 21 procentech případů. Zajímavé bylo také zjištění, že ochota účastníků plnit úkoly prudce klesla, když neměl vedoucí výzkumu na sobě bílý plášť.
Pravdivost experimentu je sporná
Výsledky experimentů byly velmi šokující. Našli se samozřejmě i kritici, kteří pokus nepovažovali za dostatečně validní. Vadil jim především velmi omezený vzorek respondentů, který navíc probíhal na univerzitě.
Dalo se tedy předpokládat, že se přihlásili lidé, kteří mají k této instituci nějaký vztah, a tedy budou svolnější poslouchat autoritu působící na akademické půdě. Experiment byl také mnohými označen za neetický, neboť zkoumané osoby nevěděli, čeho se vlastně účastní.
I z tohoto důvodu nebyl nikdy žádný podobný výzkum realizován. Navíc je tento experiment celkem známý a někteří z respondentů by jej mohli znát. Je tak víceméně neopakovatelný.
Zdroj: Allthatsinteresting.com
Autor: Markéta Mladá
