Krásná žena s ocasem ryby a horní polovinou těla lidského – tak si dnes představujeme mořskou pannu. Jenže i když my v těchto smyšlených stvořeních vidíme krasavice z pohádek a bájných příběhů, dříve byly popisovány úplně jinak.
Spíše příšery, které mají hruď lidoopa, ve tváři děsivý výraz a místo nohou rybí ploutev. Tak měli v 18. století vypadat mořské panny. Jedno ale mají s těmi současnými představami společné: Nikdy neexistovaly.
Dnes snad není nikdo, kdo by nevěřil, že mořské panny jsou pouze výplodem lidské fantazie. Dříve se ale lidé nechali snadno nachytat. A tak vznikl příběh mořské panny z Fidži.
Do Nizozemí se měla dostat z Japonska
Říkalo se jí Feejee. Na počátku 18. století ji podle všeho koupil nizozemský obchodník od Japonců, protože tehdy to byla jediná země, která s nimi směla obchodovat.
Odsud se mořská panna dostala jako exemplář do Anglie. I když se loď potopila, kapitán si dal záležet na tom, aby Feejee zachránil. Dokonce tomu obětoval i několik mužů.
Samuel Barrett Eades se stal právoplatným majitelem mořské panny. Jelikož potřeboval peníze, začal ji vystavovat. Lidé několik let platili za to, aby se mohli na ošklivé stvoření zarostlé řasou a s obličejem, který naháněl hrůzu, podívat.
O exempláři, který přežil i potopení lodi, se mluvilo dlouho. Eades věřil, že mořská panna je skutečná, pozval proto přírodovědce, aby o ní zjistili více. Někteří ji prohlásili za falešnou, jiní zase za skutečnou. Názory se velmi lišily.
Lidé brzy zjistili, jaké jsou názory vědců, a přestali věřit tomu, že se jedná o skutečnou mořskou pannu. Na výstavy chodilo čím dál méně lidí a Eades se v očích davů stal podvodníkem, přestože sám ve Feejee věřil.
Po vyhoření muzea je její osud nejasný
Poté, co Eades zemřel, přešla mořská panna do rukou jeho syna. Zhruba dvacet let se o ní nic nevědělo. I když se ji mladík zpočátku snažil vystavovat, brzy přišel na to, že za falešnou pannu nikdo nezaplatí ani cent.
Až ve 40. letech pannu odkoupil majitel cirkusu P. T. Barnum. Zpočátku se panna sice neujala, ale po několika letech ji poslal na turné do Londýna a ukázalo se, že lidé opět na celou věc skočili.
Sám Barnum přitom tušil, že nejde o opravdový exemplář. Později se snažil pannu zachránit, i když už bylo jasné i veřejnosti, že jde o podvod. Považoval ji za historicky důležitý záznam o naivitě lidí.
Proto ji umístil ve svém muzeu v New Yorku. To ale v 19. století vyhořelo. Co se s pannou stalo, není jisté. Později se objevil jiný, ale velmi podobný exemplář. Lidé měli za to, že se jedná o původní pannu zachráněnou z trosek muzea.
Ta je dodnes vystavována jako původní exemplář, který se z Japonska dostal do Nizozemí a později do Barnumových rukou. Není ale jisté, zda jde skutečně o původní Feejee.
Autor: Šárka Cvrkalová
