I když si při slově motýlek představíme spíše něco romantického a krásného, v tomto případě se jedná o přesný opak. Jde o přezdívku vraha a trestance, který několikrát uprchl autoritám. Jeho vlastní jméno zní Henri Charrière.
Narodil se roku 1906. Ve svém životě byl vlastně většinu času na útěku. Několikrát se mu podařilo vyhnout se trestu tím, že se ukrýval, ale vždy byl opět dopaden. O svých příbězích z vězení napsal román s názvem Motýlek.
V původním znění byla jeho přezdívka Papillon. Ačkoli není zcela jasné, co všechno se v autobiografickém románu dá považovat za autentické, proslavil se nakonec po celém světě.
Jsem nevinný
Henri Charrière neměl šťastné dětství. Když mu bylo deset let, zemřela mu matka. O pár let později vstoupil do námořnictva, kde sloužil dva roky.
Později se oženil a měl dceru, avšak stal se členem pařížského podsvětí, kde se lidé věnovali nezákonné činnosti, loupežím a rvačkám. On sám tvrdí, že se staral o rodinu, že nikdy nikomu neublížil.
Byl ovšem přesto odsouzen za vraždu pasáka k deseti letům nucených prací. V polovině trestu byl deportován na Guyanu, odkud se mu podařilo s dalšími dvěma spoluvězni utéci do Kolumbie.
Tady byl ovšem chycen a měl být vydán zpět Francouzům. Znovu se mu ale podařilo uniknout, nějaký čas žil na územ indiánů, než byl opět dopaden a poslán do vězení.
V roce 1945 se mu konečně podařilo uniknout do Venezuely, kde se usadil, znovu se oženil, a navíc se stal místní celebritou. Napsal totiž román, který se brzy začal ve velkém prodávat.
Motýlek
Autobiografický román byl pojmenován po autorovi. Přezdívku si Charrière vysloužil tím, že měl na hrudi vytetovaného velkého motýla. V knize sepsal své zážitky z vězení a útěků.
Ovšem mnozí historici pochybují o tom, jak moc je román pravdivý. Podle mnohých si Motýlek polovinu příběhů vymyslel či upravil, aby ze sebe v knize udělal hrdinu.
Po celou dobu navíc autor trvá na svém, že nikdy nic neprovedl a je nevinný. Po přečtení díla se ozvalo několik jeho bývalých spoluvězňů, kteří ho nařkli, že polovina příběhů není z jeho života, ale z jejich.
Jeden z nich, Charles Brunier, dokonce tvrdil, že to on sám je Motýlek. Důkazem mělo být tetování ve tvaru motýla, které měl stejně jako Charrière.
Ať už je pravda jakákoli, román byl zfilmován a publikován v několika jazycích. Jedná se však pouze a jen o dílo, které vězeň sepsal, nelze podle něho soudit jeho skutečnou historii.
Autor: Šárka Cvrkalová
