Turisté, kteří zavítají do kolumbijské Bogoty, mají tendenci navštívit dvě místa. Bolívarovo náměstí a strašidelný Hotel del Salto, ležící asi 30 km od hlavního města. Stoletou stavbu obklopuje nejen hnilobný zápach ze silně znečištěné řeky protékající kolem hotelu, ale i mýty, sebevraždy a údajní duchové.
Hotel del Salto, kdysi okázalý a zářící klenot stojící na skále vedle vodopádů Tequendama, působí na pohled stále krásně a francouzsky jako kdysi. Nyní je však již jakýmsi tichým a trochu smutným muzeem.
Silně páchnoucí voda ve znečištěné řece, která se vine kolem hotelu a leží na ní právě ony vodopády, jen posiluje pocit, že s hotelem není něco v pořádku. Voda v řece je tak toxická, že na některých místech nemůže nic přežít.
Kvůli blízkosti vodopádů se stavba nachází na jedné z nejnebezpečnějších silnic v Kolumbii – dochází zde k častým sesuvům bahna z důvodu vysoké vlhkosti a nehodám. A konečně, vzhledem k historii místa byl zřejmě Hotel del Salto odsouzen k zániku již od svého počátku.
Místo obrovského zoufalství
Než se Španělé vylodili v Jižní Americe a začali vyhlazovat původní obyvatelstvo, nazývala se Bogotá Bacatá a vládli jí Muiskové. Tento domorodý národ byl stejně vyspělý jako Inkové a Aztékové, ale také žalostně nepřipravený vypořádat se s evropskými nemocemi a zbraněmi.
Mnoho Muisků bylo španělskými dobyvateli znásilněno, zavražděno nebo donuceno k otroctví a nevolnictví. Někteří se rozhodli tomuto osudu uniknout.
Aby se vyhnuli zajetí, vrhli se ze skály přímo do vodopádů. Když padali z více než stopadesátimetrové výšky, věřili, že se jejich tělo promění v orla a budou moci najít ztracenou svobodu. Jejich duše možná odletěly, těla však pád nepřežila.
Blahobyt a bouřlivá dvacátá léta
Na tomto místě u vodopádů si o několik století později, v roce 1923, postavil své rozlehlé sídlo bohatý architekt Carlos Arturo Tapias. Estetiku bouřlivých dvacátých let odrážela vysoká okna a francouzská architektura celé budovy. O několik let později dům přistavěl a přeměnil ho na dekadentní hotel.
Nechtěl zde bydlet sám
Možná byl ve svém luxusním sídle osamělý a znuděný. Nebo zde viděl či slyšel ozvěny mrtvých duší z vodopádu, které se procházely prázdnými chodbami jeho domova. Osamělost na tomto lehce strašidelném místě proto zmírnil tak, že se obklopil spoustou lidí.
Oslavovalo se pouhé dva roky
Do nově pojmenovaného Hotelu del Salto sezval bohaté politiky a celebrity, aby se zde ubytovali a společně oslavovali konec 20. let 20. století. O zdejších oslavách plných alkoholu, obžerství a tance se dochovaly dokonce písemné i fotografické záznamy. Bouřlivé večírky však netrvaly dlouho.
Na konci roku 1929 ve světě odstartovala Velká hospodářská krize, která zasadila velkou ránu i cestovnímu ruchu. Pro hotel to byl jasný rozsudek smrti. Hosté téměř zmizeli a k hotelu se vydávali už jen místní obyvatelé, kteří se ocitli ve stejné depresi jako hotel.
Zdroj: Felipe Restrepo Acosta, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons
Své životy ukončovali skokem do Tequendamských vodopádů, stejného místa, kde dříve nacházeli mír Muiskové. Hrstka zbylých hostů se pak kvůli častým sebevraždám u hotelu stávala součástí policejního vyšetřování, což pověsti hotelu nepřidalo.
Pomstychtiví duchové z vodopádů
Konec hotelové slávy byl završen v 90. letech. Stárnoucí domov Carlose Artura Tapiase začal doslova hnít. Úpadek hotelu byl z velké části dovršen zdejší vlhkostí v souvislosti s blízkostí vodopádů. Když řeku na počátku 90. let zaplavilo rozsáhlé znečištění, zkáza byla dovršena.
Hotel definitivně zavřel své dveře. Toxické části řeky, tekoucí několik metrů od hotelu, přinášely neúnosný zápach. Hosté se dusili vdechováním jedovaté mlhy z řeky, pokud je tedy od zdejšího pobytu neodradil počet lidí, kteří u hotelu ukončili svůj život.
Existují však teorie, že hotel nebyl uzavřen pouze kvůli zdejšímu znečištění přírody a strukturálnímu úpadku. Spousta hotelových hostů prý zažila podivná zjevení a zvuky jak v hotelu, tak i u vodopádů.
Několik návštěvníků dokonce spadlo z hotelového balkonu. Zda omylem, či chtěli svůj život ukončit úmyslně, zůstává záhadou. A došlo zde prý i k jedné krvavé vraždě.
Kletba Muisků
Zatímco si hotel pomalu brala okolní příroda, místo se stalo rájem zvědavých průzkumníků a squaterů. Někteří tvrdili, že zde viděli stíny lidí či slyšeli vzdálené hovory v cizím jazyce. Pro turisty bylo dokonce vydáno varování, aby se poblíž objektu nezdržovali v noci a omylem nespadli z okraje skály.
Místo působí jako magnet pro ztracené duše
Pravdou je, že místo svojí trochu děsivou romantikou sebevrahy přímo přitahuje. Existuje mnoho zpráv o tulácích i duševně nemocných lidech, kteří zde byli nalezeni mrtví.
Více než dvacet let byl Hotel del Salto fyzicky prázdný. Místní vláda se však budovu rozhodla zrekonstruovat a přeměnit ji na muzeum. V roce 2013 bylo pro návštěvníky úspěšně otevřeno Muzeum biodiverzity a kultury Tequendama Falls.
Prohlédnout si zde můžete mimo jiné i jeskyně a ekosystémy podzemí. Toto trochu děsivé místo je možné navštívit každý den do 17 hodin. V noci se prý již stává domovem zdejších duchů. Jen pozor na místní řeku, která je smrtící v mnoha ohledech. A pokud snad uslyšíte hlas, který vás láká k mlžným Tequendamským vodopádům, raději ho ignorujte.
Zdroj: allthatsinteresting, history101.com
Autor: Michaela Pauerová
