Napoleon Bonaparte prošel mnohými bitvami, většina z nich je historiky velmi dobře zmapována a učí se o nich na školách. Existuje ale jedna, o které se příliš nemluví. Z části proto, že je v podstatě komická, z části proto, že nelze dokázat, zda to tak všechno skutečně bylo.
Napoleon Bonaparte byl francouzský vojevůdce a taktik, později se stal na čas i císařem, a to v letech 1804 až 1814 a poté ještě na zhruba půl roku v roce 1815.
Na vrcholku své moci sice ovládal většinu západní Evropy, ale nakonec byl v jedné z bitev poražen. Říká se, že porážka u Waterloo pro něho byla tou nejvíce drtivou v historii. Ale pravda je, že se při souboji s králíky v roce 1807 možná cítil dost podobně.
Oslava míru s Ruskem
Když Napoleon v roce 1807 podepsal dohodu, která ukončila války mezi francouzským císařstvím a Ruskem, rozhodl se uspořádat velkou oslavu. Ta měla podtrhnout jeho moc a ukázat lidu, čeho dosáhl.
Císař navrhl, že vhodným způsobem oslavy by mohl být lov králíků. Proto požádal velitele Alexandra Berthiera, aby to zařídil. Netušil ale, že místo divokých králíků mu Berthier sežene domácí mazlíčky.
Verze příběhu se v tomto okamžiku liší. Některé hovoří o stovkách bílých zvířat, jiné dokonce až o třech tisících. V tom, co se dělo dál, se ale většina vyprávění shoduje.
Klece s králíky byly umístěny kolem travnatého hřiště, na které měla být zvířata vypuštěna. Jenže když se klece otevřely, žádný z králíků se ani nehnul. Místo očekávané divokosti jen seděli a rozhlíželi se kolem.
Vrhli se na císaře, stal se pro ně svačinkou
Když spatřili králíci císaře, znenadání k němu všichni najednou vyběhli. Z počátku si jeho služebnictvo a přihlížející dělali ze situace legraci, brzy ale pochopili, že je to poměrně vážné.
Králíci začali Napoleonovi šplhat po nohavicích a snažili se mu dostat do náručí. On se je pokoušel setřást, jeho služebníci mlátili zvířata holí, ale nic nepomáhalo.
Dokonce i poté, co císař utekl do kočáru, aby se schoval, se za ním některá zvířata vrhla. Až když odjel z místa a nechal je daleko za sebou, se králíci uklidnili a začali se poklidně pást na posekaném trávníku připraveném pro hon.
Až později Napoleon Bonaparte zjistil, že místo divokých králíků byli k honu doneseni králíci domácí, kteří si ho pouze spletli s páníčkem nesoucím jim oběd.
Bonaparte se tak stal nechtěnou svačinkou pro vyhladovělá domácí zvířata, která si ho spletla doslova se salátem.
Zda je celá příhoda pravdivá, je spekulativní. Jelikož ale existuje v několika záznamech a vyprávěních lišících se jen v detailech, je velmi pravděpodobné, že Napoleon skutečně prohrál bitvu s králíky.
Autor: Šárka Cvrkalová
