Ačkoli je legenda o Bigfootovi hluboce zakořeněna v americké moderní kultuře, vznikla již dávno před 21. stoletím. O chlupatém dvounohém zvířeti, které žilo izolovaně a kradlo rybářům, hovořily už po staletí domorodé kmeny v severozápadní Americe.
Jako Bigfoot (v překladu velká noha) často nazývaný také Sasquatch (seskveč), je označován neznámý druh dvounohého hominida. Jde tedy o domnělého tvora podobného opici, o kterém se říká, že žije v lesích Severní Ameriky. Konkrétně na severozápadě USA a v kanadské provincii Britská Kolumbie. Jeho existence však nebyla nikdy spolehlivě prokázána, ale bylo zaznamenáno mnoho zpráv o jeho pozorování.
Možný příbuzný sněžného muže
Tvor bývá nejčastěji popisován jako asi dva metry vysoký lidoop s dlouhými pažemi a tělem pokrytým hustou tmavou srstí. Mnoho lidí se domnívá, že by mohlo jít o dosud neobjevený živočišný druh, možná příbuzný známějšímu yettimu.
Označení Sasquatch je poangličtěným termínem z indiánského jazyka kmene Kwakiutlů. Různé kmeny na severoamerickém kontinentu měly pro toto zvíře jiná označení. Většina z nich ho však popisovala jako divocha z lesů.
Jedno z prvních zdokumentovaných pozorování Bigfoota vyšlo v roce 1870 v kalifornském deníku Antioch Ledger. Článek popisoval zážitek vyděšeného lovce, který se jednou v noci vrátil do svého tábora a našel ho celý v troskách.
Okolo se nacházely obrovské stopy. Skryl se poblíž a doufal, že se dotyčný vrátí a on ho bude moci konfrontovat. Když se skutečně pachatel vrátil na místo činu, lovec byl zděšený. Šlo o obrovskou dvounohou opici.
Pátral po něm do konce života
Úplně první objev Bigfoota však bývá připisován britskému průzkumníkovi Davidu Thompsonovi. Ten v roce 1811 při jedné ze svých cest po západní části Severní Ameriky objevil v ústí řeky Whirlpool v Albertě zvláštní obří stopy s drápy. Prý mu nedaly spát až do jeho smrti.
Pojmenování Bigfoot poprvé zaznělo v novinovém článku Humboldt Times v roce 1958. Šokující článek psal o téměř 44 centimetrových stopách nalezených v Kalifornii Rayem Wallacem.
Falešné sádrové odlitky
To, že o několik let později přiznaly jeho děti, že si otec vše vymyslel, už bylo jedno. Legenda o Bigfootovi stejně žila a jeho název byl už pevně zasazen v obecném povědomí. Krom toho lovci, dřevorubci i nic netušící táborníci nadále hlásili pozorování nepolapitelného zvířete v lesích po celé zemi.
Asi nejslavnějším pozorováním Bigfoota zůstává krátký film dokumentaristů Boba Gimlina a Rogera Pattersona z roku 1967. Kultovní film trvá necelou minutu a ukazuje muže podobného velkému lidoopovi, jak kráčí po dvou nohách po břehu řeky v oblasti Bluff Creek v Kalifornii.
Na místo se rozjely desítky pátračů
Ačkoli je video spoustou lidí označováno za jasný podvrh, přesto vyvolalo kolektivní snahu záhadného tvora najít. Mnozí odborníci však považují poměr svalů a končetin zvířete na videu za příliš přesný na to, aby bylo možné ho zfalšovat. Autenticita záběrů tak dodnes zůstává sporná.
Ředitel programu biologie primátů na Smithsonian Institute John Napier v existenci Bigfoota věří, ačkoli dospěl k závěru, že film z roku 1967 je působivým padělkem. Říká, že v severozápadní Americe existuje něco, co je třeba vysvětlit, a to něco za sebou zanechává velké lidské stopy.
V jeho existenci doufá i Jane Goodallová
Zatímco někteří se myšlence o existenci Bigfoota posmívají a připomínají hoaxy, jako ten z roku 1958, jiní jsou jeho existenci otevření. Například proslulá primatoložka Jane Goodallová nevěří, že by si setkání se záhadným tvorem vymyslelo tolik lidí.
Domnívá se, že by mohlo jít o zbytek populace neandrtálců. Doufá, že jsou příběhy pravdivé. Přiznává se k tomu, že je romantička a chce v existenci Bigfoota věřit.
Vyšetřovala ho i FBI
Do tématu Bigfoot se dokonce pustila i FBI. V roce 1976 obdržela malý vzorek kůže s asi patnácti chlupy od prezidenta Informačního centra o bigfootovi Petera Byrneho.
Ten tvrdil, že jeho vlastní laboratoř nebyla schopna identifikovat z jakého druhu vzorek pochází a doufal, že by FBI pomohla vyšetřování objasnit. FBI skutečně vzorky prozkoumala a prozradila, že původ vzorku by měl být z čeledi jelenovitých. Tento incident byl odtajněn až v roce 2019.
Odporně smrdí
Během posledních desetiletí mnoho hlášených pozorování Bigfoota popisuje jeho podivný odér. Odporný zápach zvířete je prý srovnatelný s pachem skunka. Nálezci hlásili i kmeny stromů vytrhané ze země či rozlomené příliš vysoko na to, aby to mohl udělat člověk.
Někteří věří, že je Bigfoot jedinečným stvořením, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že v Americe, a dokonce i v Himalájích, se těchto tvorů pohybují tisíce. Za sněžnou verzi Bigfoota je považován Yetti. Ačkoli spousta lidí trvá na tom, že se jedná o zcela jiné zvíře.
Existuje mnoho dalších teorií. Od těch, že Bigfoot je ve skutečnosti druhem raně moderního člověka, po teorie, že existuje až dvanáct druhů tohoto stvoření, z nichž někteří mohou být velmi agresivní a lidí se nebojí.
Mnoho svědků také zachytilo nahrávky různých zvuků při pátrání v lesních oblastech, kde by se měl Bigfoot vyskytovat. Díky nim se domnívají, že se dorozumívá svým vlastním jazykem. Jiní zase tvrdí, že Bigfoot komunikuje klepáním na dřevo, podobně jako třeba gorily.
Zabíjet Bigfoota ve státě Washington je nezákonné
Průzkumy odhalily, že v existenci Bigfoota věří téměř dvacet procent Američanů. Ve státě Washington bylo v roce 1969 dokonce schváleno nařízení, podle kterého bylo zabití Bigfoota trestným činem. Washington se tak stal prvním americkým státem, který tomuto tvorovi poskytl právní ochranu.
Ačkoli se mnozí pokoušeli pátrání po Bigfootovi propojit s vědou a zdravým rozumem, jakékoli informace a poznatky o tomto tvorovi jsou stále jen spekulacemi.
Zdroj: allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org
Autor: Michaela Pauerová
