Dvoumetrový dánský dobrodruh, průzkumník polárních oblastí a blízký přítel Inuitů. Muž, který se nebál vzepřít nacistům. Novinář, spisovatel i herec, jehož film získal Oscara. Člověk, který zachránil sám sebe před smrtí, a to velmi neobvyklým způsobem. Život Petera Freuchena lze jen stěží obsáhnout v krátkém seznamu.
Lorenz Peter Elfred Freuchen se narodil v roce 1886 v Dánsku do rodiny obchodníka. Ten si pro svého syna nepřál nic jiného než klidný a stabilní život. Jak dalece se však mýlil.
Poslechl volání divočiny
Peter se na přání svého otce nechal zapsat na kodaňskou univerzitu ke studiu medicíny. Po semestru si však uvědomil, že vést poklidný a spořádaný rodinný život ve velkém městě není nic pro něj. Toužil po přírodě, nebezpečí a průzkumu neprobádaných končin. Z univerzity odešel a vydal se vstříc dobrodružství.
Šel za svým snem
V roce 1906, ve svých dvaceti letech, podnikl jako člen dánské expedice svoji první cestu do Grónska. V roce 1910 založil Peter společně se svým přítelem a známým polárníkem Knudem Rasmussenem na severozápadě Grónska, nedaleko osady Uummannaq, obchodní stanici Thule.
Její název byl odvozen od výrazu „Ultima Thule“. Ten dříve používali kartografové pro místa, která ležela za hranicemi známého světa. Nepředstavujme si však dnešní moderní polární stanice s veškerým vybavením.
Zdejšímu drsnému klimatu polárníci čelili pouze v kožešinách a často se i budili přimrzlí k postelím.
Osada měla sloužit jako základna pro takzvané Thule expedice. Jednalo se o sérii expedic, které Peter společně s Rasmussenem a dalšími polárníky uskutečňovali mezi lety 1912 až 1933.
Freuchena proslavila hned jedna z jeho prvních výprav. Ta měla za cíl otestovat tvrzení amerického polárníka Roberta Pearyho, že Grónsko a Pearyho země jsou odděleny kanálem.
Expedice zahrnovala skoro tisícikilometrovou cestu po ledové grónské pustině s psími spřeženími. Polárníci sice dokázali, že se Peary mýlí, ale málem je to stálo život. A nebylo to poprvé ani naposledy.
Zdroj: Profimedia
Uvězněn téměř na třicet hodin v ledu
Průzkumníky během cesty zastihla vánice. Freuchen se pokusil schovat pod psím spřežením, brzy se však ocitl zcela pohřbený ve sněhu. A sníh se brzy měnil v led.
V té době u sebe neměl žádné nástroje, kterými by se ze vzniklé ledové jeskyně vyhrabal. A tak nezbývalo než improvizovat.
Jediným svědkem události však byl pouze sám
Vyrobil si bodák, který uplácal ze svých vlastních výkalů. Díky němu se pak prý vysekal ven z jeskyně. Poté se ještě tři hodiny plazil zpět do tábora. A zde improvizace pokračovala.
Zjistil, že kvůli omrzlinám na nohou už nezachrání své prsty, a tak se je rozhodl amputovat. Sám, bez anestezie, jen s pomocí kleští a kladiva.
Později však kvůli komplikacím a vleklým zánětům o půlku nohy přišel a musel ji nahradit dřevěnou protézou. Od dalších výprav se však odradit nenechal a podnikl jich ještě spoustu.
Čas od času se Peter vracel do rodného Dánska. Na konci dvacátých let se připojil k hnutí sociálních demokratů a přispíval do politických novin Politiken.
Stal se také šéfredaktorem časopisu, který vlastnila rodina jeho druhé manželky. Vydal několik knih, kde popisoval svá dobrodružství a život Inuitů.
Získal i filmového Oscara
A zapojil se i do filmového průmyslu. Byl zaměstnán jako scénárista a konzultant specializující se na témata související s Arktidou. V roce 1932 se vydal do Grónska, aby pomohl s filmem, který vznikal na motivy jeho knihy a měl zde také jednu z hlavních rolí. Film nakonec získal Oscara za nejlepší střih.
Hitler ho chtěl nechat popravit
Během druhé světové války se Peter Freuchen aktivně zapojoval do dánského hnutí odporu proti okupaci nacistickým Německem. Nikdy netoleroval diskriminaci jakéhokoli druhu.
Kdykoli byl svědkem antisemitismu, otevřeně prohlašoval, že je Žid. Sám Hitler v něm viděl hrozbu a nařídil ho zatknout a odsoudit k smrti. Freuchen byl zatčen ve Francii, ale nakonec nacistům uprchl ze zajateckého tábora do Švédska.
Během svého rušného života se Freuchen dokázal třikrát usadit
Na svých cestách se setkával s Inuity, s nimiž obchodoval. Díky tomu se učil jejich jazyk a brzy se s nimi spřátelil a doprovázel je na loveckých výpravách.
Mezi Inuity potkal i svou první manželku, inuitskou ženu Mequpaluk, s níž se v roce 1911 oženil a měl s ní dceru a syna.
Poté, co jeho žena podlehla epidemii španělské chřipky, oženil se v roce 1924 s Dánkou jménem Magdalene Vang Lauridsen. Společně žili na soukromém ostrově. Jejich manželství trvalo dvacet let, než se rozešli.
Do třetice všeho dobrého
V roce 1945, po útěku z třetí říše, se Freuchen setkal s dánsko-židovskou módní návrhářkou Dagmar Cohn. Dvojice se přestěhovala do New Yorku, aby unikla nacistickému pronásledování.
Zbytek dnů prožil v relativním klidu, a nakonec zemřel ve věku jedenasedmdesáti let, tři dny po dokončení své závěrečné knihy Kniha sedmi moří. Jeho popel byl rozptýlen po grónském Thule, kde začal jeho život dobrodruha.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, themeateater.com
Autor: Michaela Pauerová
