Historie je plná podivných příběhů a metod, kterými se lidé nejen bavili, ale také léčili. Jednou takovou bylo v období raného novověku pojídání mumifikovaných těl. Proč lidé věřili, že mrtvoly staré tisíce let mají blahodárné účinky na jejich zdraví?
Vznik mumií je datován do období starověkého Egypta před naším letopočtem. K jejich pojídání se ale lidé rozhodli až o několik tisíc let později, a to v šestnáctém století. Hlavním důvodem byl bitumen.
Kdysi lék, dnes součást silnic
Dnes tuto černou lepkavou látku používáme jako asfalt, který pokrývá mnoho silnic po celé planetě, kdysi se ale jednalo o údajně léčivou látku. Jeho použití ve stavebnictví ale není novinkou, protože na Blízkém východě ho znali už ve starověku.
Naši předci tuto látku používali také jako ochranu pro stromy a kmeny před hmyzem.
Bitumen ale vzbuzoval pozornost mnoha lékárníků a medicínských vědců, kteří černou látku používali pro stabilizaci zlomených kostí nebo k léčbě úplavice, chronického kašle, sražené krve nebo bolavých zubů.
Medicína pro šlechtu i chudší obyvatelstvo
A jak to souvisí s pojídáním mumií? Jak popularita bitumenu jako zázračného léku nabývala na síle, jeho zásoby se logicky začaly tenčit. Šarlatáni a vykradači hrobů tak přišli s tezí, že těla mumií byla při mumifikaci potřena jistou formou bitumenu. Mumie se tak staly jeho novým zdrojem.
Vůbec nejcennější částí mumifikovaného těla byla hlava, která se v práškové formě stala lékem na bolesti hlavy.
Připravovaly se také nejrůznější tinktury. Kdo by si myslel, že k této formě kanibalismu se přiklonily jen chudší vrstvy tehdejšího obyvatelstva, šeredně se mýlí. I šlechta a samotní panovníci této medicíně věřili.
Učenci často diskutovali nad tím, zda jsou mumie opravdu natřeny bitumenem. Mnoho z nich věřilo tomu, že černá látka pokrývající tělo starodávných mrtvol je směsicí pryskyřice, která časem zčernala. I ona má však pro lidské tělo blahodárné účinky.
Mumie nutně neznamená ostatky faraona
Pozdějšími výzkumy však někteří moderní vědci potvrdili, že staří Egypťané skutečně používali k balzamování těl mrtvých bitumen, ale až v pozdějších dobách, protože chtěli nahradit tehdy cennější pryskyřici něčím méně vzácným. Mohlo se také jednat o čistě symbolický proces, jelikož bitumen je černý a tato barva byla v Egyptě spojena s plodností a znovuzrozením.
Navíc lidé v šestnáctém století věřili, že mumie se dělaly pouze z faraonů nebo jiných významných osob. Měli tak pocit, že se léčí ostatky vzácných osobností, což všemu ještě dodalo na atraktivitě. Všechny mumie ale nebyly nutně panovníci.
Proces mumifikace se totiž v průběhu let měnil a stal se tak dostupným i pro běžné o Egypťany.
I tehdy se podvádělo
Právě ostatky běžných Egypťanů se v šestnáctém století dostaly do Evropy a vyráběly se z nich léčiva na nejrůznější choroby. I tehdy se ale trendy měnily a léčebné metody se posouvaly dál. Navíc, jak už to tak bývá, se objevila i řada podvodů, kdy se obchodníci snažili za egyptské mumie vydávat například ohořelé velbloudí maso.
Dnes jsme se ale v medicíně posunuli mnohem dál a kanibalismus vytlačily moderní metody léčby, kdy dochází k využití tekutin nebo částí těl jiných osob, a to formou transfuze nebo transplantace. I dnes ale bují černý obchod a ten s lidskými orgány nevyjímaje.
Zdroj: grunge.com, smithsonianmag.com, sciencehistory.org
Autor: Karolína Stoczková
