Ne vždy je na post papeže dosazen chápající člověk, který dovede odpustit. To, co během svého krátkého úřadování provedl papež Štěpán VI., je téměř k nepochopení.
Mezi lety 891 a 1049 bylo papežství v úpadu. Dokládá to mnoho událostí, ale takzvaná Synoda mrtvých, kterou svolal Štěpán VI., je jednou z nejhorších.
Synoda je papežský koncil, sloužící k debatám o závažných proviněních a určení trestu pro viníky. Jenže tato synoda se od jiných velmi lišila. Souzena zde totiž byla téměř rok stará mrtvola.
Formosus se provinil proti králi. Musel být potrestán, smrt nestačila
Štěpánův předchůdce Formosus korunoval králem Guida ze Spoleta. Ovšem poté, co s ním začal mít rozepře, povolal na pomoc východofranského panovníka, který Guidovi korunu vzal.
Po jeho smrti se Guido vrátil do země a chtěl se Formosovi pomstít. Ten však mezitím zemřel. Na jeho post byl jmenován papež Štěpán VI., který se rozhodl provinění svého předchůdce nenechat jen tak.
Svolal takzvanou Synodu mrtvých, devět měsíců starou mrtvolu přitáhl do soudní místnosti mezi biskupy a zde nad tělem rokovali.
Nakonec byly mrtvému useknuty prsty na rukou, protože jimi světil a podle všeho na to neměl právo. Poté byl mrtvý oficiálně sesazen ze svého úřadu a jeho svěcení byla prohlášena za neplatná.
Tělo pak Štěpán nechal vláčet ulicemi, aby se všichni dozvěděli o skutečnostech, za kterými Formosus stál.
Štěpána o moc lepší osud nečekal
Po krátkém čase se zřítila bazilika svatého Jana v Lateráně. Lidé si rychle udělali obrázek, kdo za to může. Obvinili toho, kdo mohl jako jediný tak moc naštvat Boha.
Označili Štěpána VI. za toho, kdo zostuzením mrtvého provokoval dobrou vůli vyšší moci. Tyto zvěsti se rychle roznesly po kraji a Štěpán byl brzy zajat a uškrcen.
Papež, který se svým způsobem dožadoval spravedlnosti, ale jednal velmi krutě a nelidsky, měl nakonec osud ještě horší než sám Formosus. Ten zemřel přirozenou smrtí, zatímco Štěpán byl zavražděn.
Na náměty celé události vzniklo několik významných literárních děl. Jedním z nich je například povídka s názvem Mníšek od autora Egona Bondyho.
Autor: Šárka Cvrkalová
