V roce 1944 při útěku před pronásledující Rudou armádou se finský voják Aimo Koivunen oddělil od své jednotky, ztratil se, a nakonec přežil dva týdny v mrazech za polárním kruhem bez jídla a přístřeší. Poháněný dávkou nacistického pervitinu, dostatečně silnou pro třicet mužů.
Během druhé světové války odvrátilo Finsko sovětskou invazi, spojilo se s Německem, aby napadlo Sovětský svaz, a poté bojovalo se Spojenci proti Německu. Tento chaos krásně dokresluje příběh o přežití nacistickým pervitinem poháněného finského vojáka.
Ten se téměř smrtelně předávkoval metamfetaminem při útěku před Sověty. Drogy mu pomohly překonat stovky kilometrů, ale málem ho při tom zabily. Tento neuvěřitelný příběh se odehrál v březnu roku 1944, kdy Finsko bojující v roky trvajícím konfliktu s Ruskem bylo ve výhodném spojenectví s hitlerovským Německem.
Laponsko pokryl těžký sníh a finští vojáci již za svou zemi bojovali téměř nepřetržitě čtyři roky. Tehdy sedmadvacetiletý Aimo byl právě druhý den na misi hluboko za nepřátelskými liniemi se svým oddílem finské lyžařské hlídky.
Závod o přežití
18. března 1944 kolem desáté hodiny ráno se ocitli v obklíčení Sovětů. Vypukla přestřelka a Aimova jednotka byla nucena prchat, aby nebyla zajata. Vojáci lyžovali ve sněhu hlubokém po kolena a Aimo měl za nimi zametat stopy. Nejprve se mu to dařilo, ale vysilující práce ho brzy úplně vyčerpala a začal za jednotkou zaostávat.
Vzal si drogy pro celou jednotku
Když jeho oddíl mizel v dálce před ním a vojáci Rudé armády se začali přibližovat, věděl, že musí něco udělat, aby jim uniknul. Tehdy si vzpomněl na balíček, který nesl celou dobu schovaný na prsou. Dostal na starost nést zásobu pilulek pervitinu pro celý oddíl.
Nacistický pervitin – metamfetamin se dával vojákům Hitlerových jednotek jako stimulant, aby jim poskytoval výhodu v bitvách. Jelikož Finové byli v té době spojenci nacistického Německa, dávku stimulantu nafasovali i finští vojáci. Tablety jim měly v případě potřeby dodat příval energie.
Koivunen se užití drogy zpočátku bránil, ale byl v zoufalé situaci. Sáhl tedy do náprsní kapsy pro uschované drogy. Jak se rychle prodíral sněhem, snažil se strčit jednu pilulku do úst. Silné palčáky mu ale bránily. Nepřátelé se přibližovali a Koivunen neměl čas nazbyt.
Najednou měl energie na rozdávání
Ve chvíli šílenství si obrátil do úst rovnou celou pixlu – třicet tablet čistého metamfetaminu. Dávku, která měla stačit pro celou jednotku. Během několika minut začal lyžovat mnohem rychleji a energie měl víc než dost. Sovětským pronásledovatelům s přehledem unikl a stejně tak brzy předjel i vlastní jednotku.
Když ho finští vojáci nakonec dostihli, všimli si, že s ním není něco v pořádku. Trpěl halucinacemi a byl mimo sebe. Obávali se o jeho i svou bezpečnost, proto mu radši zabavili munici. Poté měl Aimo první výpadek paměti.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Když se probral, zjistil, že je sám, dezorientovaný, bez jídla a neozbrojený. Nějak se mu podařilo ujet přes 100 km daleko od své jednotky. Netušil, jak se dostal bezpečně zpět do tábora a v těle mu proudilo ohromné množství pervitinu. Jediné, co měl, byly lyže a drogou vyvolaný příval energie. Aimo tedy pokračoval dál v cestě.
Jak později vzpomínal ve svých pamětích, několik následujících dní měl velmi rozmazaných. Byl neustále v pohybu a trpěl živými halucinacemi. Vzpomněl si, že jel k osvětlené chatě na obzoru, ze které se vyklubala Polárka a také bojoval s rosomákem, který byl ve skutečnosti větev od stromu.
Návštěva v sovětském táboře
Asi nejbizarnější chvíle byla ta, kdy se rozjel k táboru plnému mužů v domnění, že konečně našel své finské kamarády. Ukázalo se však, že se jedná o stejné sovětské vojáky, před kterými původně prchal. Než si to uvědomil, už projížděl na lyžích přímo středem tábora.
Vojáci ho nejprve nepoznali, a dokonce mu i uhýbali, aby mohl projet. Když si uvědomili, že jde o nepřítele, začali ho znovu pronásledovat. Drogy ještě účinkovaly, a Aimo jim opět unikl.
Šlápnul na minu
Po dalším dni na lyžích, narazil na opuštěnou chatu. Stále dezorientovaný si rozdělal oheň přímo uprostřed podlahy. Probudil se, až když ho začaly olizovat plameny. Celý srub shořel. Po další cestě narazil na opuštěný nacistický vojenský tábor. Zde však byla nastražená nášlapná mina, která explodovala a zasáhla jeho pravou nohu.
Snědl syrového ptáka
Výbuch naštěstí přežil, ale byl zraněný a neschopný další cesty. Zůstal na místě, musel čelit třeskutým mrazům a vracejícímu se hladu. Během účinkování drogy byla jeho touha po jídle potlačená. Rozpouštěl si proto sníh, okusoval pupeny z borovice, aby hlad zahnal, a dokonce se mu podařilo chytit sojku sibiřskou. Snědl ji syrovou.
Nakonec ho našla finská hlídka, která pro něj vyslala záchrannou skupinu a byl převezen do nedaleké polní nemocnice. Dozvěděl se, že byl nezvěstný celé dva týdny a za tu dobu na lyžích najezdil přes 400 kilometrů. Zhubl na 42 kilogramů a jeho tep byl téměř třikrát rychlejší než u zdravého člověka.
Po předávkování žil ještě dlouhý život
Navzdory traumatickému zážitku a předávkování pervitinem přežil Aimo Koivunen válku, založil rodinu a dožil se 71 let. Zemřel v roce 1989. Během druhé světové války byly vojákům rozdány miliony dávek pervitinu. Aimo se stal jediným známým vojákem, který předávkování touto drogou za nepřátelskými liniemi přežil.
Zdroj: allthatsinteresting.com, dailymail.co.uk
Autor: Michaela Pauerová
