Poté co velrybářskou loď Essex potopil pomstychtivý vorvaň, posádku lodi čekala děsivá zkouška přežití. Tříměsíční boj o záchranu na volném moři způsobil, že se muži uchýlili ke kanibalismu. Jejich příběh později inspiroval amerického spisovatele Hermana Melvilla k sepsání jeho nejvýznamnějšího románu Moby Dick, který u nás vyšel jako Bílá velryba.
V roce 1820 zaútočila velryba na americkou velrybářskou loď, lovící ve vodách jižního Pacifiku. Bylo to vůbec poprvé v americké historii, kdy byla velrybářská loď takto napadena svou kořistí.
Poté co se loď začala potápět, její posádka musela učinit zásadní rozhodnutí, zda zamířit na nejbližší možný ostrov nebo se pokoušet přeplout Pacifik na malých velrybářských člunech.
Lov velryb ve velkém
V průběhu průmyslové revoluce ve Spojených státech (a nejen zde) byly velrybí produkty důležitou součástí trhu. Velrybí tuk sloužil k výrobě svíček a oleje, který se používal do lamp či jako mazivo do různých strojů. Velrybí kosti pak byly součástí dámských korzetů, deštníků či spodniček.
Vzkvétající americký průmysl tak bohužel znamenal nárůst lovu velryb ve velkém kvůli jejich obchodnímu zužitkování. V polovině devatenáctého století jen u Severní Ameriky pluly stovky velrybářských lodí a miliony velryb padly jako oběti hospodářského rozkvětu.
Essex měl pověst úspěšné lodi
Jednou z takových lodí, byla i rybářská loď Essex. Loď nebyla žádným nováčkem a měla za sebou již mnoho výnosných expedic. Essexu velel jeden z nejmladších kapitánů velrybářských lodí vůbec, devětadvacetiletý George Pollard Jr.
V roce 1819 se kapitán se svojí posádkou chystal na další výpravu za velrybami. Po předchozích plavbách si byl jistý, že výprava nemůže skončit jinak než úspěšným úlovkem.
12. srpna 1819 vyplul Pollard se svou posádkou z Nantucketu v Massachusetts. Loď však její pověstná štěstěna tentokrát zřejmě opustila a již od počátku plavbu doprovázely katastrofy.
Přispěli k vyhynutí galapážských želv
Jen dva dny od svého vyplutí byl Essex málem potopen v Golfském proudu při prudké bouři. Bouře poškodila dva z pěti menších rybářských člunů, které byly používány na lov. Pollard se přesto rozhodl pokračovat v cestě na Galapágy, kde si měli muži odpočinout a zásobit se vyhledávanou pochoutkou – místními želvami.
Když dorazili na ostrov Floreana na Galapágách, vládlo právě suché léto. Přesto jeden ze členů posádky rozdělal oheň. Ten se mu však rychle vymknul z rukou a muži měli co dělat, aby se z hořícího ostrova včas dostali.
Pro ostrov ekologická katastrofa obřích rozměrů, pro námořníky další špatné znamení. Viník požáru se odmítal přiznat a kapitán Pollard byl tou nezodpovědností rozzuřený.
Největší katastrofa pro výpravu lodi Essex však měla teprve přijít. Loď byla na cestě právě rok, když se posádka v jižním Pacifiku setkala tváří v tvář obrovskému vorvani.
Velrybí pomsta
Lovit velryby nebyla zrovna snadná práce. Velrybáři v týmech vyráželi z hlavní lodi na menších člunech, ze kterých se pokoušeli velrybu lovit harpunami a ubodat kopím. Když obří velryba na loď poprvé zaútočila, byla zrovna celá posádka na hlavní lodi – Essexu.
Abnormálně velkého šestadvacetimetrového samce vorvaně, jako první spatřil první důstojník Owen Chase. O to děsivější bylo, když viděl, jak se vorvaň neskutečnou rychlostí řítí přímo na loď. Velryba prý byla celá pokrytá jizvami a již nějakou dobu se pohybovala v blízkosti lodi a sledovala ji.
Owen Chase svůj zážitek později publikoval v knize a popisoval, jak byla v pohledu vorvaně vidět zuřivost i pomstychtivost zároveň. Ryba prudce mlátila ocasem, bila o sebe čelistmi a prudce narážela do lodi.
Nakonec se velryba stáhla a posádka se rychle snažila zalepit díru, kterou rozzuřená bestie do Essexu prorazila. Útok však ještě neměl skončit. Ryba znovu připlula, možná přilákaná snahou námořníků opravit loď, a narazila několikrát do přídě. Poté definitivně odplula.
Dodnes nikdo nechápe, proč vorvaň na loď zaútočil, velrybí agrese však pravděpodobně nebyla náhodná. Po jejím útoku začal Essex velmi rychle nabírat vodu. Jedenadvacetičlenná posádka taktak stihla naházet do člunů zásoby a potápějící se velrybářskou loď opustit.
Zoufalá posádka se musí uchýlit ke kanibalismu
Muži se rozdělili do tří člunů a stáli před těžkým rozhodnutím. Kapitán navrhoval plout na nejbližší souš – Markézské ostrovy. Posádka však návrh odmítla s tím, že jsou ostrovy plné kanibalů. Místo toho tedy zamířili směr Peru, na druhou stranu Pacifiku. Následující tři měsíce pak hledali záchranu.
Zásoby skoro došly již po dvou týdnech a na čluny zaútočila další velryba. Podařilo se jim doplout na pustý Hendersonův ostrov a tři z mužů se rozhodli, že než by měli znovu vyplout na moře, na záchranu raději počkají zde.
Zbylá posádka s kapitánem znovu nasedla do člunů a vydala se na cestu. V noci kolem nich kroužila hejna velryb. Po dvou měsících utrpení zemřel jeden z členů posádky. Vyhladovělí muži učinili strašlivé rozhodnutí – odřezali všechno maso z jeho kostí, aby se nasytili. Tělo pak vhodili do moře.
Losovali, koho snědí
Po pár dnech se tři plující čluny vzájemně ztratily. Člun, kde plul kapitán, ztratil z dohledu nejprve jednu loď, a poté i druhou, kde pluli muži s prvním důstojníkem Chasem. Uplynul další týden na širém oceánu a muži na kapitánově člunu navrhli losovat a sníst poraženého.
Los padl na kapitánova mladého osmnáctiletého bratrance. Pollard se sice přihlásil místo něj, ale bratranec nesouhlasil. Muži ho tedy s těžkým srdcem zastřelili a snědli.
Přežilo osm z jedenadvaceti
Nakonec, po čtyřiadevadesáti dnech na moři, z posádky Pollardova člunu přežil pouze kapitán a jeden muž. Takto je objevila loď Nantucket a převezla je domů. První důstojník Chase s posádkou byli zachráněni projíždějící britskou obchodní lodí. Tři muži z Hendersonova ostrova byli taktéž zachráněni, třetí člun nebyl nikdy nalezen. Z celé posádky Essexu nakonec přežilo pouze osm mužů.
Rodina kapitána Pollarda mu nikdy neodpustila, že snědl vlastního bratrance. Pollard se poté stáhl do ústraní a odstěhoval se na Nantucket. První důstojník Owen Chase napsal o měsících strávených na moři knihu – příběh odvyprávěl do všech děsivých detailů.
Příběhem se později inspiroval mladý spisovatel Herman Melville a napsal slavný román Moby Dick. Setkal se díky tomu i s bývalým kapitánem lodi Essex, Pollardem – „velmi působivým a skromným mužem“, jak o něm Mellville napsal.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com
Autor: Michaela Pauerová
