Dnes je to téměř padesát let starý případ. Přesto nikdy nebyl uzavřen a dodnes si nad ním kriminalisté v USA lámou hlavu. Co se stalo s únoscem letadla, který tehdy podnikl odvážné kroky k získání velkého obnosu peněz? Je vůbec naživu? To jsou otázky, na které jen těžko kdy dostaneme odpověď.
Všechno začalo 24. listopadu 1971 zhruba ve dvě hodiny odpoledne. Muž s černými brýlemi v lehkém kabátě a kufříkem nastoupil do letadla. Alespoň tak hovoří svědci a také letištní bezpečnostní kamery.
Jméno Dan Cooper, na které si koupil jednosměrnou letenku, bylo s největší pravděpodobností falešné. Přesto právě pod heslem Cooper na případu pracují kriminalisté dodnes.
Měl bombu, požadoval dvě stě tisíc dolarů a čtyři padáky
Na palubě letadla bylo kromě Coopera tehdy třicet šest cestujících a šest členů posádky. Brzy po startu podal Cooper jedné z letušek lísteček se vzkazem. Ta si nejprve myslela, že jí nabízí své telefonní číslo a odmítla ho.
On ji proto znovu upozornil, aby si vzkaz přečetla. Cooper jí tímto způsobem sdělil, že má v kufříku bombu a má jasné požadavky, co se bude dít dál. Dokonce jí obsah kufříku ukázal, a ona tak obeznámila zbytek posádky s plánem.
Cooper požadoval cisternu s palivem, dvě stě tisíc amerických dolarů a čtyři padáky. Než bylo vše připraveno, letadlo kroužilo dvě hodiny vzduchem, policie sehnala označené bankovky a všechno ostatní, co únosce požadoval.
Na místě pak Cooper skutečně všechny propustil výměnou za peníze a nechal si v letadle jen dva piloty, letušku a technika.
Požadoval let do Mexika, ale bylo mu vysvětleno, že na to nebude mít letadlo dostatek paliva. Souhlasil proto s mezipřistáním v Nevadě.
Choval se slušně, nikomu neublížil
Posádka letadla tehdy prožívala chvíle, na které člověk jen nerad vzpomíná. I přestože se všichni báli toho, co se bude dál dít, Cooper slíbil, že pokud ho na slovo poslechnou, nikomu neublíží. To také splnil, dokonce se údajně zajímal o potřeby dalších cestujících.
Letadlo se v jednu chvíli dostalo do bouřky se špatnou viditelností. V ten moment nařídil všem čtyřem členům posádky únosce, aby se zavřeli do pilotní kabiny letadla. Ze strachu ho uposlechli.
V tu chvíli nejspíš Cooper seskočil padákem, alespoň tomu podle svědků odpovídaly zvuky otevírajících se dveří. Zanechal po sobě jenom kravatu a několik rozřezaných padáků. Jejich lany si připevnil peníze k sobě předtím, než skočil.
Dodnes nikdo neví, ve kterém místě přesně Cooper vyskočil a co se s ním dále stalo. Ve špatné viditelnosti a s nefunkčním padákem, který mu policie podstrčila, neměl příliš šancí na přežití.
Jeho tělo se ale nikdy nenašlo. Jediné, co se po pár letech objevilo, bylo několik bankovek se stejnými sériovými čísly. Jenomže se jich našlo pouhých pár, navíc v rozdělaných balíčcích. Vyplavila je voda a na břehu je objevil malý chlapec.
Kauza Cooper se tak stala zatím nevysvětlenou záležitostí, na jejíž řešení američtí kriminalisté použili zatím nejvíce prostředků v celé historii.
Autor: Šárka Cvrkalová
