Ve druhém pokračování hororového filmu V zajetí démonů přijíždí vyšetřovatelé Ed a Lorraine Warrenovi do Anglie, aby prozkoumali případ strašení v Enfieldu. Snímek je založený na skutečných událostech, které se odehrály na konci 70. let v jednom obyčejném domě v severním Londýně.
Jeho obyvatele tehdy údajně začal pronásledovat a mučit poltergeist. Zatímco někteří celý případ označovali za podvod, jiní ho považovali za nejlépe zdokumentovaný případ s nejvyšším počtem svědků v historii paranormálních jevů.
Všechno to začalo v malebném domě na 284 Green Street v Enfieldu v severním Londýně v roce 1977. Žila zde svobodná matka čtyř dětí, Peggy Hodgson, se dvěma dcerami, dvanáctiletou Margaret, jedenáctiletou Janet a dvěma syny – desetiletým Johnym a sedmiletým Billym.
Matka nejprve dcerám nevěřila
Jednoho večera slyšela podivné hlasité zvuky, které vycházely z ložnice dívek. Když jim šla říct, aby přestaly a šly spát, našla je schoulené v rohu jejich pokoje s vyděšenými výrazy ve tvářích. Řekly jí, že se prádelník sám pohybuje směrem ke dveřím. Nevěřila jim a řekla ať nejsou hloupé a jdou spát.
Ale komoda pak před jejím zrakem několikrát sklouzla po místnosti ke dveřím, jako by se nějaká neviditelná síla snažila dívky v pokoji uvěznit. Když ji Peggy zkusila posunout zpět, nešlo s ní pohnout. Najednou se domem začalo rozléhat zvláštní klepání.
Zvuky z domu slyšeli i sousedi
Vyděšená rodina Hodgsonových už na nic nečekala a běžela přes ulici, aby požádali o pomoc sousedy. Ti slyšeli podivné zvuky z domu také, a raději zavolali policii. Policejní konstábl Carolyn Heepsová se sama stala svědkem, jak se po místnosti pohybuje židle. Usoudila, že to nebude záležitost pro policii.
Enfieldské strašení začalo
A byl to jen počátek toho, co se v rodině dělo dalších osmnáct měsíců. Události v domě na Green Street s postupem času eskalovaly. „Nerozuměli jsme tomu, co se děje. Bylo to skutečně děsivé. Neradi jsme byli v domě sami,“ řekla pro People nejstarší dcera při losangeleské premiéře filmu V zajetí démonů 2.
Věci létaly po domě, lidé křičeli
Rodina se tehdy rozhodla povolat novináře z Daily Mirror, aby přišli údajné nadpřirozené jevy prozkoumat. Fotograf, který dům navštívil popisoval, jak věci létaly kolem a jeho samotného zasáhlo lego.
Daily Mirror poté zavolal do Společnosti pro psychologický výzkum, který vyslala Maurice Grosse, aby případ prošetřil. Ten se stal během svého pobytu v domě svědkem více než dvou tisíc různých projevů nadpřirozené aktivity. Převracení nábytku, hrnků s vodou, zapalování ohně, hlasy, levitace.
Vybral si mladší z dcer
Enfieldský poltergeist se soustředil především na jedenáctiletou Janet. Začal promlouvat jejím prostřednictvím. Dívka se často dostávala do stavu podobného transu a mluvila hlubokým hlasem. Tvrdila, že je duchem muže jménem Bill Wilkens, který v domě před lety zemřel.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Později bylo prokázáno, že muž tohoto jména byl kdysi skutečně obyvatelem domu a zemřel zde na vykrvácení. Neznámá síla Janet několikrát donutila také levitovat, případně se jí snažila uškrtit pomocí závěsu, který byl vedle její postele.
Během osmnáctiměsíčního strašení dům navštívila řada odborníků na paranormální jevy. Včetně slavných démonologů Eda a Lorreine Warrenových. Ačkoli ve filmu hrají hlavní roli, ve skutečnosti nebyli do případu zapojeni takovou měrou. Warrenovi veřejně prohlásili, že jsou přesvědčeni, že za události v domě může nadpřirozeno a o žádné triky se nejedná.
Odborníci, reportéři i badatelé, kteří dům navštívili, pořídili stovky hodin magnetofonových nahrávek hlasů, které promlouvaly v místnostech a fotografií levitujících předmětů. Více než třicet osob, které dům navštívily zažilo nějakou paranormální událost.
Propracovaný žert
Ne všichni však byli přesvědčeni, že poltergeist z Enfieldu je skutečný. Někteří věřili, že celé strašení zorganizovala rodina, že Janet a sourozenci vše předstírali a matka je v tom podpořila s úmyslem získat pozornost a slávu. Dva z vyšetřovatelů také zpochybnili Janetin démonický hlas.
Něco si děti vymyslely
Jednou dokonce přistihli děti, jak samy ohýbají lžíce. K tomu se Janet přiznala s tím, že se jen snažila zjistit, zda někdo pozná rozdíl mezi skutečným strašením a tím, co udělají oni. Později řekla, že asi dvě procenta z událostí, které se v domě děly, děti předstíraly. Zastánci rodiny poukazovali na to, že Hodgsonovi neměli šířením tohoto příběhu co získat. Tehdy to nefungovalo tak, že by jim za to novináři něco zaplatili.
V každém případě strašení v roce 1979 najednou samo ustalo. Mrazivý zážitek však zůstává dodnes. „Zůstane to s vámi na každém kroku. Postupem času je to snazší, ale strach a vzpomínky na to, co se stalo, nás nikdy neopustí,“ řekla Janet v rozhovoru pro People. Názory skeptiků, kteří nevěří v existenci poltergeista z Enfieldu odmítá. „Je mi jedno, co si kdo myslí. Vím, co se stalo, a vím, že to bylo skutečné“, dodává Janet v rozhovoru.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, people.com
Autor: Michaela Pauerová
