Dnešní generace má možnost si užívat hračky z celého světa. V době socialismu byl ale výběr omezený. I když existovalo jen pár hraček, ti, kteří je zažili, na ně dnes s úsměvem vzpomínají. Deskové hry, plyšové hračky nebo legendární céčka. Máme pro vás výběr těch nejlepších.
Dostihy a sázky
Desková hra, která trvala dlouhé hodiny, a u některých nadšenců dokonce několik dní. Vyhrával vždy ten nejzdatnější obchodník nebo jen hráči, kteří měli větší štěstí.
Falešné peníze, karty s úkoly, prokleté políčko Distanc a ožebračování spoluhráčů těmi nejvyššími poplatky.
Každý, kdo si tuto hru v minulosti zahrál, jistě ví, že nebylo jednoduché vyhrát a každý krok musel být pečlivě zvážen. Hru často hrály celé rodiny, party přátel nebo sourozenci, když měli dlouhou chvíli.
Deskové hry byly v této době používány častěji, jelikož neexistovaly herní konzole a děti se raději zabavily nad Člověče nezlob se nebo podobnou zábavou.
Mončičák
Tuzexová hračka, jíž si přál skoro každý. Plyšové zvířátko nazývané „mončičák“ mělo velké uši a oči. Původně pocházel z Japonska a díky velké oblíbenosti se dostal i do běžných obchodů.
Později si ji mohly užívat skoro všechny děti, dostala se skoro do každé domácnosti.
Céčka
Různobarevné plastové kusy, které svým tvarem připomínají písmeno „C“. Když se začala céčka vyrábět, nikdo netušil, že si získají takovou oblibu u dětí.
Děti si venku začaly céčka postupně vyměňovat za jinak barevná, průhledná, perleťová a jiná, která ještě neměla ve své sbírce.
Později se o tyto plastové drobnosti hrála hra zvaná „čára“, kde každý mohl vyhrát ty nejlepší kousky. Ti, kteří měli ve hře největší štěstí, si odnášeli velkou výhru, a poté si z céček dělali řetěz, jež nosili na krku.
Tato retro hračka zažila návrat i v dnešní době. U dnešních dětí si ovšem nezískala takovou popularitu, a živá tedy zůstává hlavně v paměti těch, které vychoval socialismus.
Autor: Tereza Hotovcová
