Proč lidé riskují své těžce vydělané peníze v hazardních hrách je otázkou, kterou si společnost klade už od samého počátku hazardních her. Díky rozsáhlým výzkumům a vědeckým pracím si už tuto otázku můžeme naštěstí částečně zodpovědět. Na samý začátek se sluší přiznat, že se jedná o velice komplexní záležitost, které nebudeme plně rozumět asi nikdy. Přesto se vám na následujících řádcích pokusíme přinést alespoň malý náhled do této problematiky. Vedle toho se též zaměříme na rozdíly mezi oběma pohlavími, abychom tak lépe porozuměli otázkám typu: proč muži častěji upadají do závislosti u her jako poker. Pohodlně se usaďte, jdeme na to.
Velice často se můžete setkat s názory, že gamblerství, ale i občasné hraní, jsou důsledkem socio-ekonomického původu hráčů. Drtivá většina výzkumů na toto téma ovšem ukázala, že se opravdu jedná jen o klasický příklad stereotypu. Přestože lze najít určité korelace, kauzalita je v těchto případech velice nejasná a tyto dohady nedokáží vysvětlit mnoho dalších otázek. Pokud se pídíme k tomu, co lidi vede k hraní hazardních her, velice brzy narazíme na dva základní aspekty: dostupnost a motivace. Je to právě faktor dostupnosti, který způsobuje výše zmíněnou korelaci. Například: v oblastech, které jsou ekonomicky slabší, se výrazně větší koncentrace heren, které jsou leckdy spojené s hospodami a slouží tak i jako přirozené místo setkávání. Díky tomu pak můžeme sledovat větší množství závislých mezi chudšími lidmi, ale to už je jen důsledek zvýšené dostupnosti.
Zdroj: 123RF.COM
Podobně to funguje s motivací. Mohlo by se zdát, že jedinou motivací k hraní hazardních her je touha po penězích, a proto opět hrají více lidé ze slabšího ekonomického zázemí. Nic ovšem není vzdálenější pravdě, protože motivace se podle posledních průzkumů ukazuje být komplikovanější a rozhodně bohatší než jen snaha o výdělek. U většiny hráčů se jedná o celý soubor věcí, které je motivují k hraní. Mezi ty základní patří sociální aspekt, touha po dobrodružství, přirozená hravost,dychtění po novinkách, a nakonec samozřejmě i vidina rychlého zisku. Motivace pro hraní se navíc mění v průběhu času i u jednotlivých lidí. Pro mnoho občasných hráčů to je například kombinacekontaktu s přáteli a nové hracie automaty pre Január 2020. V okamžiku, kdy vzniká závislost, se motivace většinou zužuje a ve většině případů zůstane jen motivace vyhrát peníze – ať už ty nové anebo vyhrát již utracené peníze zpět. Zde se opět vracíme k faktu, že výsledné gamblerství se opravdu může týkat kohokoliv.
Zdroj: 123RF.COM
Opravdu zajímavé jsou rozdíly mezi muži a ženami. (Stereo)typicky hrají muži více hry založené na dovednostech a ženy hry založené na náhodě. Dokonce i ve hrách, které jsou do velké míry závislé na štěstí, se muži snaží často tvářit, že jde o jejich dovednost. Klasickým příkladem je poker, kdy sice dovednost hraje svou roli, ale náhoda je to hlavní. Ještě víc křiklavějším příkladem jsou muži hrající slotové a hrací automaty – tedy hry plně založené na štěstí a náhodě–a přesto díky iluzi kontroly nad výsledkem vymýšlejí různé strategie a snaží se hru přetvořit na hru dovednostní.
Dalším důvodem, proč muže historicky uvidíte spíše u dovednostních her, je společenský tlak na mužské i ženské ego. Zatímco ženy jsou nerady viděny, jak prohrávají, pro muže je to situace jiná. I přestože je samozřejmě lepší vyhrávat, tak muž, který prohraje velké částky, tak stále může prezentovat své ego stylem: „prohrál jsem sice deset tisíc, ale to nevadí, protože já si to můžu dovolit.“Tento jakýsi machismus je samozřejmě výsledek společenského tlaku na klasické genderové role a je otázka, jak se bude vyvíjet do budoucna. Je ale zřejmé, že minimálně dnes ještě stále hraje svou výraznou roli.
Jedním z největších problémů u studia hraní hazardních her a jejich extrémní formě – gamblerství –je rozpor mezi studiem z pohledu psychologie jednotlivce a sociologie celé společnosti. Agregovaná data totiž velice často nabízejí naprosto odlišná vysvětlení od pozorování jednotlivců, které bychom ale jinak označili za klasické zástupce libovolné skupiny (příležitostní hráči, sociální hráči, gambleři). Výsledné paradoxy je pak docela obtížné vysvětlit. Co už vůbec nepomáhá, je fakt, že kvůli negativnímu stigmatu, který je v České republice s hraním spojený, se data ke studiu získávají opravdu komplikovaně. Co ovšem může udělat každý z nás, je zamyslet se nad naší vlastní motivací a, pokud možno, odkud pramení. Nejenom, že si díky tomu můžete uvědomit nečekané souvislosti, ale znát vlastní motivaci a důvody k hraní a jejich původ vám může pomoci výrazně snížit riziko vzniku závislosti. Bezpečnější hraní navíc také znamená lepší hraní, méně stresu a v konečném důsledku i větší zábavu (a u některých her tím pádem i větší šanci na výhru).
Autor: redakce
