Možná jste to ani netušili, ale vnímání barev nebylo vždy stejné. Například taková modrá se ve staré řecké kultuře vůbec neobjevuje, a to ani při popisu nebe nebo moří. Historie modré barvy je až překvapivě krátká. Jak je to možné?
Podle psychologie barev modrá barva vyvolává pocit klidu, důvěry a stálosti. Ačkoliv může působit poněkud chladným dojmem, také interiéroví designéři si modrou oblíbili. Vhodná je například do ložnice nebo koupelny.
Donedávna modrá vůbec neexistovala
Modrá však společně se zelenou začala být používána až mezi posledními. Například v paleolitických malbách zcela chybí a ve starověku bylo základní barevné spektrum složeno z bílé, červené a černé.
Ve staré řečtině ani latině není žádné slovo pro modrou barvu. Jak tedy popisovali barvu moře nebo oblohy? Homér ve svém díle Odyssea přirovnal moře k barvě temného vína. Podivný byl také jeho popis železa, které vnímal jako fialové, a med byl podle něj zelený.
Mnoho výzkumů se snažilo záhadu rozluštit
Absence modré v dávné historii si jako první všiml britský učenec a také čtyřnásobný premiér William Ewart Gladstone a rozhodl se v Homérově díle spočítat použití jednotlivých barev.
Zatímco černá a bílá byla zmíněna po stovkách, ostatní barvy jsou na tom o poznání hůře. Červená se zde objevila pouze patnáctkrát a zelená nebo fialová méně než desetkrát. A co modrá? Tu tam nenašel vůbec.
Ve své studii přišel na to, že modrá se nevyskytovala ani v jiných dílech pocházející z té doby, prostě jako by vůbec neexistovala. Toto zjištění ho vedlo k úvahám, zda nebyli staří Řekové barvoslepí. Logicky to tak muselo být, když barevně popisovali různé objekty pouze v odstínech černé, bílé a možná trochu červené.
Jediný Egypt modrou znal
Další vědci se zaměřili na zkoumání výskytu modré barvy v ostatních kulturách. Hebrejské, čínské, hinduistické ani arabské texty modrou barvu nezmiňovaly. Jedinou starověkou kulturou, která znala modrou barvu, byly Egypťané. Ti ji jako barvivo dokonce vyráběli, a proto pro ni měli pojmenování.
Badatel Lazarus Geiger později přišel s vysvětlením, jak různé kultury vnímaly barvy. Nejprve rozeznali odstíny černé a bílé neboli temnoty a světla. Poté přišla na řadu červená jako barva vína nebo krve, za ní následovaly žlutá a zelená a až nakonec přišla modrá.
Barvoslepost vyvrácena
Vědci se tak shodli na tom, že naši předkové nebyli barvoslepí, ale zkrátka nebyli schopní modré věci identifikovat a rozlišit v plejádě jiných barev. Z toho důvodu pro ni také neměli žádné pojmenování.
Dokonce i v jednadvacátém století bychom byli schopní najít kultury, které modrou barvu neznají. Příkladem je výzkum vědce Julese Davidoffa v roce 2006 v namibijském kmenu Himba.
Ten nerozlišoval modrou od zelené. Davidoff jim ukázal kruh tvořený z čtverců. Všechny čtverce vyjma jednoho, který byl modrý, byly zelené. Příslušníci kmene nebyli schopní modrý čtverec identifikovat.
Naopak mají velmi mnoho pojmenování pro různé odstíny zelené. Pokud jim byl ukázán stejný kruh složený pouze ze zelených čtverců, přičemž jeden měl lehce rozdílný odstín, okamžitě ho rozeznali, ačkoliv pro mnoho z nás by to bylo velmi obtížné.
Stejně jako vědci před ním Davidoff znovu potvrdil, že naši předci stejně jako členové kmene Himba modrou nerozlišovali. Z toho jasně vyplývá, že vnímání barev se v průběhu času stále rozvíjí. Dnes vnímáme různé odstíny modré, například tyrkysovou, královskou, námořnickou, azurovou nebo pomněnkovou, a stále se přidávají další odstíny.
Zdroj: grunge.com, cs.wikipedia.org, pronaladu.cz, onlio.com
Autor: Karolína Stoczková
