Je září 1947 a americké letectvo má problém. Záplava zpráv o záhadných objektech na obloze znepokojuje veřejnost a mate i armádu. Letectvo musí zjistit, co se děje – a to rychle. Zahájí proto rozsáhlé vyšetřování s cílem rozlousknout tuto záhadu jednou pro vždy.
Již po staletí si lidstvo klade stejnou otázku – jsme opravdu v tomto nekonečném vesmíru sami? O mimozemské formy života byl již od pradávna zájem. Lidé si jejich existenci spojovali s různými přírodními jevy. V moderní době přišly pokročilejší „důkazy“, jako fotografie z dronů, zprávy o únosech či o plovoucích světlech.
Projekt měl vše vyřešit jednou pro vždy
Kde však končí fantazie a začíná realita? Jsou fotografie údajných mimozemských objektů a projevů pravé? Pokud ano, skrývá před námi vše vláda? Nyní již zaniklý Project Blue Book (v překladu Projekt Modrá kniha) doufal, že všechny tyto otázky zodpoví. Projekt byl financován americkou vládou a měl za úkol oddělit fantastické mýty od skutečných záhad.
Ačkoli lidé, kteří věří v existenci mimozemšťanů jsou dnes spíše terčem posměchu, byla doba, kdy údajná mimozemská pozorování byla brána vážně. Projekt Blue Book byl oficiálním projektem, který řídilo letectvo Spojených států. Snažil se přesně určovat neidentifikovatelné létající objekty neboli UFO, a zjišťovat jejich účel.
Podivně rychlá letadla
Vše odstartovalo v roce 1947, kdy Pentagon obdržel tajnou zprávu s názvem „Flying discs“ od armádního generála Nathana Twininga. Zpráva popisovala jeho setkání se skupinou diskovitých letadel, které vykazovaly extrémní rychlost stoupání a neskutečnou manévrovatelnost při kontaktu s jinými letadly či radarem.
Letectvo založilo Projekt Sign
Jelikož se zprávy o podivných létajících objektech a jiných nevysvětlitelných projevech množily, byl ještě téhož roku na letecké základně Wright-Patterson poblíž Daytonu v Ohiu zahájen Project Sign. Projekt běžel asi rok a tým amerického letectva během něj zkontroloval přes dvě stě případů. Asi 80 procent z nich se dalo logicky vysvětlit různými jevy, zbylé případy ne.
Počátkem roku 1948 si tým uvědomil, že bude třeba ke spolupráci přizvat i někoho z vědeckého světa. Konkrétně astronoma, který by dokázal určit, které případy lze snadno vysvětlit astronomickými jevy, jako jsou planety, hvězdy nebo meteory, a také dodá celému projektu na důvěryhodnosti, co se vědecké objektivity týče. Tehdy se k výzkumu přidal vědec J. Allen Hynek, ředitel observatoře na Ohijské státní univerzitě.
Projekt Grudge existenci UFO jasně odmítl
V únoru 1949 byl projekt nahrazen projektem Grudge, který se podle Hynka již od počátku nesl v duchu, že UFO prostě neexistuje a výsledky pátrání tomu měly za každou cenu odpovídat. Nebylo tedy překvapením, že zpráva z projektu, vydaná na konci roku 1949 dospěla k závěru, že tyto jevy nepředstavují pro Spojené státy žádné nebezpečí, protože byly výsledkem masové hysterie, záměrných podvodů, duševních chorob pozorovatelů nebo konvenčních objektů, které si svědci mylně vyložili jako z jiného světa.
Projekt Grudge byl uzavřen s tím, že UFO nestojí za další studium. Jenže incidenty s UFO pokračovaly, včetně záhadných zpráv od radarových operátorů letectva. Fenomén začala brát vážněji i národní média, a tak letectvo nemělo na výběr. Výzkum bylo třeba opět oživit.
Zrodil se Project Blue Book
Podle vládních dokumentů zveřejněných na základě zákona o svobodě informací probíhal projekt oficiálně od roku 1952 do roku 1969. Přestože fakta o projektu Blue Book byla zveřejněna, kolem všech událostí zůstává stále určité množství tajemství, které podněcuje různé konspirační teorie, a na jakákoli skutečná fakta pak vrhá závoj pochybností.
Projekt Blue Book měl dva hlavní cíle
Určit, zda UFO představuje hrozbu pro národní bezpečnost, a vědecky analyzovat všechna shromážděná data související s UFO. Pracovníci projektu v podstatě trávili veškerý svůj čas hledáním UFO, pod vedením hrstky generálů amerického letectva.
Tehdejší panika ze studené války prohloubila u americké veřejnosti strach ze všeho neznámého. Především pak z věcí, které přicházely z nebe a ze směru od Ruska. Projekt měl částečně rozptýlit i tuto paniku, a to především vyvracením teorií, že se Rusové domlouvají s mimozemšťany nebo že by měly být Spojené státy napadeny neznámým nepřítelem.
Prvním vedoucím projektu Blue Book byl zkušený letec z druhé světové války, kapitán Edward J. Ruppelt. Ten oficiálně vytvořil termín „Neidentifikovaný létající objekt“ a věnoval se vědeckému a skutečnému zkoumání každého pozorování UFO. Jeho hlavním vědeckým konzultantem nebyl nikdo jiný než již zmiňovaný J. Allen Hynek.
Hynkova vědecká účast projekt svým způsobem legitimizovala
Veřejnost si pak nemyslela, že jde jen o partu vojáků, kteří hledají záhadná světla na obloze. Šlo o vědeckou studii života mimo Zemi. Většina Hynkovy práce zahrnovala zkoumání a vysvětlování záhadných světel jako přírodního jevu či odhalování skutečnosti, že létající objekt byl pouze cvičné letadlo, asteroid, někdy dokonce pouhý mrak.
Hynek šel do projektu jako skeptik a přiznával, že se někdy až příliš snažil podivný jev rozumně a vědecky vysvětlit. Brzy ale sám zjistil, že vše není jen černé nebo bílé. Jednotlivá svědectví ho začala znepokojovat, ať už šlo o pozorování vojenských pilotů, kteří byli dobře vycvičení, a přitom hlásili dost podivných případů, nebo o běžné občany.
Sám začal díky projektu věřit
„Svědci, se kterými jsem hovořil, mohli lhát, mohli být šílení nebo mohli mít kolektivní halucinace – ale já si to nemyslím,“ vzpomínal Hynek ve své knize z roku 1977. „Jejich postavení v komunitě, nedostatek motivace ke spáchání podvodu, vlastní zmatení z událostí a často i velká neochota mluvit o této zkušenosti – to vše dodávalo jejich zkušenostem s UFO reálný obraz.“
Po zbytek svého života Hynek odsuzoval výsměch, který lidé, kteří nahlásili pozorování UFO, museli často snášet. To způsobovalo velkou ztrátu dat důležitých pro výzkum. Mnozí se pak v obavě ze stejného posměchu nikdy nepřihlásili.
Ve vedení projektu se za tu dobu vystřídalo několik armádních generálů a každý z nich Blue Book vedl jinak, s jiným cílem, v jiném režimu. Někteří dokonce zpochybňovali výsledky svých předchůdců. Nejvíce skeptický byl projekt pod vedením majora Quintanilly, který zavedl mnoho změn. Jak Hynek později přiznal, zatímco on se snažil najít skutečné UFO, armáda se soustředila na to, aby veřejnost věděla, že UFO není skutečné.
Blue Book nevyřešil 700 případů
Projekt Blue Book fungoval 17 let, během kterých shromáždil 12 618 zpráv o UFO. 11 917 z nich bylo vysvětleno jako výsledek oblačnosti zakrývající světla letadel, cvičení letectva, přeludů v pouštích jihozápadních Spojených států či různých přírodních jevů. K potěšení milovníků konspiračních teorií však 701 z těchto případů zůstává nevyřešených.
Projekt oficiálně zanikl 17. prosince 1969, když ministr letectva oznámil, že nejsou další vědecké důkazy pro to, že by UFO bylo záležitostí národní bezpečnosti. Oficiální zjištění byla ta, že pozorování UFO ovlivnily čtyři věci – davová hysterie, podvody jednotlivců s cílem získat slávu, psychopatologičtí „pozorovatelé“ a špatná identifikace běžných objektů.
Na existenci UFO projekt poskytnul jasnou odpověď
Stručně řečeno, ačkoli projekt Blue Book vyvolal zájem o existenci UFO, uzavřel celou záhadu jednou provždy tím, že ji označil za přírodní jev. J. Allen Hynek pokračoval ve svém vlastním vyšetřování prakticky až do své smrti. Založil Centrum pro studium UFO. Z množství případů, které Centrum prošetřovalo, lze zhruba 80 procent vysvětlit. Zbylých dvacet procent zůstává záhadou.
Zdroj: history.com, allthatsinteresting.com
Autor: Michaela Pauerová
