Sežer, nebo buď sežrán. Ne, tentokrát to není žádné úsloví z filmu či seriálu, ale tak trochu heslo jednoho zákeřného stromu. V přírodě vždy zvítězí jen ti nejdominantnější. Tahle rostlina to ale dělá skutečně rafinovaným způsobem.
Na pisonia tree lze narazit v tropickém podnebí, povětšinou na ostrovech v Pacifickém oceánu. Na první pohled nenápadná rostlina připomínající spíše keř může být pro někoho i sympatická, ve chvílích, kdy kvete, dalo by se říci, že připomíná okrasnou rostlinu.
Přitažlivá je však bohužel také svou vůní. A právě na to doplácí většina drobných ptáků žijících v jejím okolí.
Nasládlá vůně nektaru se šíří po okolí a láká k sobě opeřence, kteří ji zkrátka nemohou odolat. Po přistání na listech stromu je čeká nejen zklamání z poměrně hořké šťávy, ale také překvapení v podobě lepkavých semínek.
Ty se na ptáky nalepí a většina z nich tak není schopna odletět. Po několika dnech tak má jejich život smutný konec.
Jaký důvod má strom k tak krutým vraždám?
Je známo, že nic se v přírodě neděje jen tak. Pokud mezi sebou dva organismy nějakým způsobem válčí, vždy to má hlubší důvody.
Vědci se stromu příliš nevěnovali a po zjištění, že něco takového vůbec existuje, usoudili, že by mohlo jít o dva jednoduché důvody.
Jedním z nich bylo, že se semena v podstatě na mrtvých tělech zvířat živí, aby mohla dále klíčit. Tím druhým důvodem mohl být fakt, že pisonia tree potřebuje rozkládající se těla jako hnojivo. Která z teorií se nakonec potvrdila?
V roce 1990 se biolog a ekolog Alan Burger vydal přímo na místo činu, aby zjistil více. Byl si jistý, že existuje nějaká hlubší myšlenka, proč je zapotřebí tolik mrtvých živočichů na jeden ne příliš velký strom. Po několika měsících výzkumu došel k závěru, že obě předchozí teorie byly nepravdivé.
Ve skutečnosti se jedná o poměrně nepodařenou snahu stromu rozšířit se na co největší území.
Někteří ptáci totiž i přes všechna lepkavá semínka dokáží uletět i dlouhé trasy. Po vyčerpávající cestě za pomocí však jejich snaha končí neúspěšně. V místě jejich smrti však má možnost vyrůst ze semen nový strom.
Bohužel většina ptáků umírá přímo na místě, ti, kterým se podaří odletět, se málokdy dostanou z ostrova, a pokud ano, skončí pravděpodobně v oceánu.
Pokud tedy nedojde na lidský zásah, není pravděpodobné, že by bylo třeba se ptačího zabijáka obávat na jiných místech než v tropických pralesích.
Ačkoli Burgerova studie vyšla již v roce 2005, do letošního roku se o ni příliš lidí nezajímalo. Nyní se však prokázalo, že počet kusů u některých vzácných druhů rapidně klesl a je to pravděpodobně právě pisonia tree, kdo na tom nese svou vinu.
Strom se navíc po ostrovech stále šíří a každým rokem kvůli němu uhyne větší počet těchto nevinných zvířat. Otázkou nyní zůstává, jak budou přírodovědci tento problém řešit.
Autor: Šárka Cvrkalová
