Byly mladé, šikovné a měly malé ruce. Dívky, které malovaly čísla na ciferníky hodin a hodinek. Ačkoliv se jednalo o velmi dobře placenou práci, tehdejší zaměstnankyně vůbec netušily, že je práce s extrémně nebezpečným radiem bude stát mnohem více, než si vůbec dokážou představit.
Radium — prvek, který byl objeven na konci 19. století. Americké hodinářské společnosti se záhy rozhodly využít jedné z jeho vlastností, tedy to, že ve tmě září.
Nechaly proto potírat ciferníky svých hodinek a budíků radiem, aby ve tmě svítily.
Pozadu nezůstala ani armáda, obzvláště na začátku 20. století, když došlo k rozpoutání první světové války. V amerických továrnách se malovaly vojenské hodinky, ale i jiné armádní ciferníky a ukazatele.
Práce vhodná pro dívky
Práce to nebyla složitá. Stačila jen určitá preciznost a smysl pro detail, protože některé hodinky byly opravdu malé.
Většinou se tedy na tuto pozici dostaly mladé dívky s pevnou malou rukou. Mzda byla v tomto oboru velmi příznivá. Někdy až třikrát větší než v jiných továrnách.
Dívky na práci používaly štětce z velbloudí srsti, které se ale rychle třepily, ztrácely tvar a přestávaly být přesné.
Zaměstnankyně proto byly instruovány, že mají při práci štětec vždy nejprve navlhčit rty, aby získal správný tvar, pak jej namočit do barvy a malovat. A takto pořád dokola.
Ochrana v takto malém množství — podle firmy zbytečnost
Nikomu nevadilo, že dívky při tom část barvy, která zůstala na štětci, spolknou. Nevadilo to ani dívkám, které byly od společností ujištěny, že barva je stoprocentně bezpečná.
Mladé ženy si tak s ní potíraly zuby, nehty a malovaly jí i na šaty. Když pak vyšly ven po setmění, zářily.
Výzkum radioaktivity byl sice ještě v plenkách, ale myslet si, že nikdo netušil, co se dívkám může stát, by bylo lehce naivní.
Všichni pracovníci na vyšších pozicích při kontaktu s radiem vždy používali bezpečnostní oděv, rukavice a jiné ochranné prostředky.
První známá oběť přišla o část obličeje
První známou obětí této zrůdné mašinerie byla Mollie Maggia. Ta začala nejprve marodit s jedním zubem, pak s dalším a dalším. Nakonec se jí celá ústní dutina proměnila v obrovský hnisavý vřed.
Když se ji zubař snažil ošetřit, jen za pomoci vlastních prstů jí dokázal zlomit čelist. Dívka se reálně rozpadala. Zemřela v pouhých 24 letech.
Firma se samozřejmě chtěla vyhnout skandálu. Podplatila lékaře, který napsal do úmrtního listu dívky, že zemřela na syfilis. Dále si společnost nechala vypracovat studie, které dokazovaly, že práce s radioaktivním prvkem je zcela bezpečná.
Problém získal publicitu
Další a další dívky začínaly mít problémy se zdravím. Neuměly však dokázat, že je to následkem jejich práce. Změnila to až Grace Fryer.
Neúnavně obcházela právníky, aby ji a další dívky zatupovali. Poštěstilo se jí až v roce 1927, kdy jejich případ převzal Raymond Berry.
Dívkám ale bohužel docházel čas, některé měly před sebou pouhý půlrok života. Sešly se sice několikrát v soudní síni, ale nakonec kývly na mimosoudní dohodu.
Kýžený efekt to ale mělo. Veřejnost se začala více zajímat o firmy, které pracující s radiem stejně jako o jejich zaměstnance. Velké korporace si ale stály za svým. Dokonce měly i krást ostatky svých zaměstnankyň, aby nebylo možné změřit úroveň radiace jejich kostí.
Dívky alespoň pomohly ostatním
V roce 1938 se za sebe i za ostatní radiové dívky postavila Catherine Wolfe a společně žalovaly svého zaměstnavatele. Ačkoliv se společnost osmkrát odvolala, dívky nakonec zvítězily. Přiznáno jim bylo odškodné i roční renta.
Po této kauze došlo v USA ke značným změnám v zákoníku práce. Firmy se tak staly mnohem odpovědnější za zdraví svých zaměstnanců. Založena byla také Správa bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která chrání zaměstnance a jejich práva dodnes.
Zdroj: Buzzfeed.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
