Určitě to znáte, lehce se poraníte na ruce či prstu a okamžitě máte tendenci si ránu olíznout a s ní i pár kapek krve. Je to tak trochu upírská metoda, protože jedině upíři jsou známí tím, že pijí krev. Co s vámi tento zlozvyk může udělat?
Z historie jsou známy různé případy, kdy se krvavé hraběnky koupaly v krvi mladých panen, či ji pili, aby zůstaly věčně mladé a krásné.
Vůbec nejznámější je uherská hraběnka Alžběta Báthory, přezdívaná Čachtická paní. Důvodem, který ji k těmto praktikám vedl, byla záliba v sadismu.
Kapka krve neuškodí
Věda má v této oblasti jasno. Krev není voda a není určena k pití. Z jakékoliv rány navíc do žaludku kromě zmíněné tělní tekutiny posíláte také patogeny, které se můžou v ráně objevit.
Naštěstí s malým množstvím si trávicí systém umí poradit, protože v žaludku jsou přítomny enzymy a kyseliny a ty je spolehlivě rozpustí. Rozhodně je ale lepší metodou krvácení zastavit například ubrouskem a ránu dezinfikovat.
Opatrní byste ale měli být s větším množstvím krve. Pokud například masivně krvácíte v ústech, je lepší krev vyplivnout. V žaludku by totiž mohla krev způsobit velké obtíže, a navíc by krvácení zřejmě nepřestalo.
Pozor na železo
Krev je totiž bohatá na železo, které náš organismus jen těžko zpracovává. Pokud ho bude v těle nadbytek, hrozí vám stav s názvem hemochromatóza, který může zapříčinit vznik srdečních chorob, onemocnění jater nebo cukrovku.
Krevní transfuze, kdy je červená tělní tekutina vpravována právě tam, kam patří, může naopak pomoci v léčbě různých chorob nebo se záchranou života. Velké krevní ztráty totiž člověka přímo ohrožují na životě. Do žíly se ale krev nedostane, když ji budete přijímat ústy.
Existuje však duševní choroba s názvem Renfieldův syndrom, která se u člověka projevuje jako neovladatelná chuť na krev. Člověk se s ní může narodit nebo si ji během života tzv. vypěstovat, a to většinou z důvodu nějakého traumatického zážitku.
Ani zvířecí krev není vhodná k pití
Nejčastěji se tato porucha rozvíjí u dětí, které jsou týrány a rodiče jim způsobí nějakou krvácející ránu. Šokované a neošetřené dítě má tendenci si krev z rány vysát a poté zjistí, že mu krev vlastě chutná.
Samo o sobě to ještě nemusí znamenat vznik syndromu, ale rozhodně to v něj může vyústit.
A jak je to s krví zvířat? Podobně jako s tou lidskou. Malé množství, které se nachází například v hovězím steaku vám rozhodně neuškodí, ale větší množství opět může způsobit hemochromatózu.
Navíc je zvířecí krev mnohem náchylnější k růstu bakterií, a pokud nebyla odebrána správným hygienickým způsobem, hrozí větší riziko infekcí.
Zdroj: grunge.com, eurozpravy.cz, healthline.com
Autor: Karolína Stoczková
