Je to pouze rok, co v pětadevadesáti letech zemřela známá americká filantropka a výrazná osobnost nejen válečné, ale také poválečné doby. Čím se nýtařka Rosalind proslavila a proč k ní dodnes vzhlíží mnoho žen?
Rosalind Palmer se narodila v roce 1924 v New Yorku do dobře situované rodiny. Vyrůstala na Long Islandu a měla možnost studovat na prestižních školách. V době, kdy měla nastoupit na univerzitu, se však v Evropě rozhořel válečný konflikt a mnoho amerických mužů odešlo bojovat na fronty.
Školu vyměnila za tvrdou práci
To znamenalo, že v mnoha průmyslových podnicích začali chybět muži na těžkou práci. Nezbývalo tak nic jiného, než aby se ženy naplno vrhly do profesí, které pro ně dříve byly tabu. Mezi ně patřila také Rosalind. Nikdy se nebála tvrdé práce, a tak se ani v této době neváhala zapojit do válečného průmyslu, který měl za úkol vyzbrojit armádu do nadcházejících krvavých bojů.
V jedné z fabrik v Connecticutu pracovala na noční směně a hnala nýty do kovových těl stíhacích letadel Corsair. Tato práce však byla předtím vyhrazena hlavně mužské populaci, není tak divu, že zapojení žen ve fabrikách vzbudilo pozornost nejen médií, ale také široké veřejnosti.
Stala se inspirací pro veřejnost i umělce
O Rosie vyšel článek v novinách, protože jako mladá vzdělaná žena z vyšší společnosti se ujala své občanské povinnosti. Úspěšný sloupek poté inspiroval umělce Redda Evanse a Johna Jacoba Loeba pro vznik písničky Rosie the Riveter.
Z Rosie se tak stala ikona, a to nejen díky písničce, ale také plakátu, který vznikl a je populární dodnes. Je na něm vyobrazena žena v montérkách s všeříkajícím heslem „We Can Do It“ neboli „Zvládneme to“.
Slavná pracující žena z plakátu
Obrázek byl vytvořen za účelem posílení morálky pracovníků ve společnosti Westinghouse Electric. Kdo by byl tušil, že se z něj stane slavný symbol válečné doby a bude se několik dalších desetiletí objevovat všude po světě.
Rosie pokračovala ve svém činorodém životě i poté, co válka skončila. Pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v New Yorku, vdala se a měla syna. První manželství s poručíkem námořnictva jí nevyšlo a podruhé se provdala za Henryho Waltera, ředitele velké firmy poskytující umělé vůně a příchutě tisícům komerčních produktů.
Po válce se z ní stala filantropka
Finanční zázemí, které získala nejen po svém otci, ale také díky druhému manželství, jí umožnilo stát se významnou filantropkou. Podporovala nejen veřejné vzdělání, ale také různé instituce jako muzea a knihovny.
Koncem sedmdesátých let začala poskytovat také vysoké finanční dary newyorské veřejné televizi WNET. Jen díky jejímu zapojení mohlo několik desítek pořadů pokračovat ve vysílání. A co ji k tomu motivovalo? Jelikož nedostudovala vysokou školu a místo toho tvrdě pracovala v továrně, odjakživa toužila po informacích.
Nechtěla je ale jen pro sebe a přála si, aby byla vždy správně informovaná také společnost. Právě proto se rozhodla sponzorovat veřejnou televizní stanici, kterou pro tuto službu považovala za tu nejlepší možnou cestu.
Rosalind je tak důkazem toho, že z druhé světové války nevzešli jako hrdinové jen muži, ale také mnoho žen, které se v této nelehké době ujaly jejich práce.
Zdroj: en.wikipedia.org, nytimes.com, allthatsinteresting.com
Autor: Karolína Stoczková