Televizní minisérie HBO Černobyl opět otevřela zájem o téma největší jaderné katastrofy v dějinách lidstva, od které uplynulo už 33 let. Smutných „nej“ se s elektrárnou pojí více. Víte, co je to sloní noha?
Nikde jinde na světě
Přezdívku sloní noha získala látka podle charakteristického vzhledu. Skládá se z jaderného paliva smíchaného s betonem a pískem. Uvnitř sloní nohy se také vyskytl dosud nepopsaný nerost. Oficiálně se nazývá Černobylit a jde o krystalický nerost. Z chemického hlediska se přesněji jedná o pevný roztok křemičitanu zirkoničitého se značnou příměsí uranu. Právě ten způsobuje, že je látka vysoce radioaktivní
Jinde na světě, než ve zničeném reaktoru jaderné elektrárny, se tato látka nevyskytuje. Což je mimochodem opravdu dobře, protože je sloní noha extrémně nebezpečná. Jestliže byste se k ní přiblížili, stačily by pouhé tři minuty, než byste dostali smrtelnou dávku radiace. (Do černobylské zóny se však dnes již bez problémů podle odborníků dostat lze).
Na počátku se sloní noha ukrývala v útrobách reaktoru, postupně prosákla na povrch. A vědci se shodují, že její nebezpečnost v průběhu času slábne, dnes je radiace asi 10x nižší než na počátku. Objevena byla v roce 1986 asi šest měsíců po výbuchu, a to v rámci úklidových prací po katastrofě. Sloní noha měří více než dva metry a váží stovky tun.
Opatrný výzkum
První důkazy o její existenci přinesl robot, který pořídil snímky této látky. Dálkově ovládaný robot byl jedinou možností, k tehdy ještě horké hmotě se přirozeně nikdo přiblížit nemohl. Teprve za další desítky let se do útrob reaktoru odvážili první lidé, aby zdokumentovali sloní nohu a mohli ji spatřit na vlastní oči.
Tím, kdo se dostal do bezprostřední blízkosti, byl v roce 1996 Artur Korneyev, kazašský jaderný inženýr. Umožnil mu to pozvolný pokles radiace. Podle dostupných informací vědec stihl nafotit kýžené snímky, aniž by se vystavil smrtelnému riziku a svou „výpravu“ naštěstí bez újmy na zdraví přežil.
Odhaduje se, že vše, co se dnes ukrývá ve zničeném jádru jaderného reaktoru, bude radioaktivní ještě asi 100 000 let. Na následky tehdejšího ozáření také stále umírají lidé, oficiální statistiky hovoří v této chvíli o 4 000 mrtvých.
Autor: Denisa Holanová