Dávno se ví, že v armádách první světové války bojovalo mnoho nezletilých teenagerů. Již méně známým faktem je, že nejmladšímu vojákovi bylo v době vstupu do armády neuvěřitelných osm let. Jmenoval se Momčilo Gavrić. Počátek první světové války mu vzal rodinu, kterou se chlapec rozhodl pomstít.
Momčilo Gavrić se narodil 1. května 1906 v srbské vesnici Trbušnica poblíž města Loznica. Na samém počátku války, v srpnu roku 1914, byla při prvním náporu rakousko-uherských vojáků vypálena celá vesnice do základů. Stejně jako ostatní vesničany povraždil nepřítel v aktu divoké brutality jeho rodiče, sedm sourozenců i babičku.
V té době byl mimo vesnici
Jediný, kdo se náhodou zachránil, byl právě Momčilo, kterého otec den před útokem poslal na návštěvu k strýci. Když se chlapec později toho dne vrátil domů, našel svou rodinu mrtvou a dům vyhořelý. Otřesná tragédie pro dospělého, natož pro teprve osmiletého chlapce.
Omámený bloudil po troskách vesnice a okolí, až narazil na 6. dělostřeleckou divizi srbské armády, která tábořila nedaleko jeho vesnice na hoře Gučevo. V slzách vyprávěl vojákům, co se jeho rodině stalo.
Velitel jednotky, major Stevan Tučović se rozhodl válečného sirotka vzít pod ochranu armády a oficiálně ho přijal jako narukovaného vojáka. Vojáci chlapci slíbili, že jeho rodinu pomstí a na starost ho dostal voják Miloš Mišović.
Rozhodl se pomstít
Ještě týž večer dostal malý Momčilo příležitost k pomstě své rodiny. Poté, co určil polohu rakousko-uherského vojska, mohli srbští vojáci provést odvetný útok dělostřeleckým bombardováním.
Momčilo dokonce dostal pod své velení jednu ze srbských jednotek a major Tutović mu dovolil vystřelit z děla – tedy poté, co jej namířili zkušenější vojáci z jednotky. Doufal, že to chlapci pomůže alespoň trochu zmírnit jeho trauma ze smrti rodiny.
Nejmladší desátník na světě
Vojáci začali Momčila přezdívat „syn divize“ a u jejich jednotky zůstal několik dalších let. Major mu nechal ušít na míru speciální dětskou uniformu. Poté, co se s armádou zúčastnil bitvy u Ceru, ho dokonce povýšili do hodnosti desátníka.
Zdroj: Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Dostalo se mu i vzdělání
Major Tutović se také postaral o chlapcovo vzdělání. Když byla jednotka na přelomu roku 1915 a 1916 v rámci albánské golgoty stažena do Řecka na Korfu, postaral se o to, aby chlapec chodil do školy. Momčilo byl poslán na speciální školní program v Soluni, ve kterém narychlo prošel čtyřmi stupni základního vzdělání.
Armáda byla ohromena jeho statečností
Když mu bylo deset let, opět se vrátil zpět na frontu a účastnil se bitvy u Kajmakčalanu, kde bojoval po boku svých srbských vojáků v zákopech. Přežil válečná zranění i extrémně drsné podmínky a byl povýšen do hodnosti seržanta. Za službu ve válce dokonce obdržel albánskou pamětní medaili.
Momčilo válku přežil. Po jejím skončení mu bylo uděleno stipendium ve Velké Británii v rámci programu pomoci válečným sirotkům. V roce 1921 absolvoval na Henry Wright School v Londýně a vrátil se zpět do Srbska.
Nevěřili mu, že bojoval v armádě
V roce 1929 byl povolán k odvodu do armády. Protestoval s tím, že si již své v armádě odsloužil během první světové války v aktivní službě a utrpěl válečná zranění. Nikdo mu však nechtěl věřit, a dokonce byl na dva měsíce uvězněn. Poté musel dokončit povinnou roční vojenskou službu.
Po odchodu z armády se Momčilo vrátil do Bělehradu, kde se vyučil grafickému řemeslu, získal řidičský průkaz, oženil se a našel si práci v papírně Vapa. Tam působil až do začátku druhé světové války, kdy byl povolán do jugoslávské armády. Během krátkého tažení byl jeho pluk zajat, ale Momčilovi se podařilo uprchnout.
Poslán do koncentračního tábora
Usadil se na čas v Bělehradě, kde pracoval jako pomocník židovského řemeslníka, který se vyhnul deportaci. V roce 1943 však byli Momčilo i jeho zaměstnavatel posláni do koncentračního tábora v Banjici v Bělehradě.
Zde však chlapeckého hrdinu z první světové války poznal hlavní dozorce a rozhodl se ho propustit. Tohle zvýhodnění Momčilovi však ihned po válce přineslo další vězení. Nově nastoleným komunistickým režimem byl obviněn z kolaborace. Po propuštění však naštěstí již nebyl dále pronásledován a zbytek života mohl prožít v míru.
Momčilo Gavrić zemřel v roce 1993 v Bělehradě ve věku 87 let. Svůj pomník má nejen v Bělehradě, ale i na řeckém Korfu, a jeho jméno hrdě nese i ulice ve městě Loznica.
Zdroj: en.wikipedie.org, serbia.com, warhistoryonline.com, warhistoryonline.com
Autor: Michaela Pauerová
