Švédka Elizabeth „Long Liz“ Stride, roz. Gustafsdottir (1843–1888) byla obyčejná žena, manželka lodního tesaře, která proslula záhadným úmrtím, na němž se měl dle závěru dobových vyšetřovatelů podílet nechvalně známý sériový vrah konce 19. století Jack Rozparovač.
Její tělo bylo nalezeno dne 30. září roku 1888 v ulici Berner Street ve Whitechapelské čtvrti Londýna a všichni měli o pachateli, zdá se, jasno. Přesto byla mrtvola ženy obestřena řadou záhad.
Vzhledem k okolnosti, že její tělo ani orgány nebyly zásadně poškozeny či zohaveny, se někteří historici domnívají, že o čin známého vraha jít nemuselo, potažmo, že mohl být vrah při činu vyrušen třetí osobou.
Tajemný Jack Rozparovač
Na otázku, kdo se skrýval pod maskou nejobávanějšího londýnského masového vraha v druhé polovině 19. století Jacka Rozparovače, neexistuje dodnes uspokojivá odpověď. Nikdy nebyl dopaden a svědectví o jeho existenci i údajné podobě se různí.
Jediné, co se ví s jistotou, je, že svůj pseudonym Jack the Ripper získal v momentě, kdy se prý dobrovolně ozval s informacemi o vraždách britskému médiu Central News Agency.
Dopis, popisující určité detaily činů, byl podepsaný jménem Jacka Rozparovače. Ať už šlo o kohokoliv, z psychologického hlediska byl především tím typem pachatele, který si chce s vyšetřovateli i veřejností hrát, ale v rozhodujícím okamžiku mít navrch, což se mu naneštěstí dařilo.
Oběti mu tudíž sloužily především jako návnada a prostředek k rozpoutání „akce“. Náhodně vybírané však nebyly.
Byl v tom vzorec?
Když se podíváme na několik příkladů Rozparovačových známých obětí, zjistíme, že se jednalo s železnou pravidelností o ženy, většinou středního věku, pocházející z chudších poměrů, často o prostitutky.
Své vypovídají i dochované portréty některých z nich, na nichž je vidět určitá podoba. Ať už budeme hovořit o Mary Ann „Polly“ Nichols, Annie Chapman, Catherine Eddowes či Elizabeth Stride, u všech vidíme tmavé vlnité vlasy, totožný účes, vetší podlouhlé uši a velice podobné rysy tváře, jako kdyby byly nějak příbuzné. Náhoda?
Pravděpodobně existuje vzorec, podle kterého si pečlivě plánující Rozparovač oběti vybíral. Není proto od věci domnívat se, že vybrané ženy mohly vrahovi připomínat například matku, příbuznou či přítelkyni, s níž mu vztah v minulosti nedopadl dobře, a tak se vlastní životní neúspěch rozhodl kompenzovat na účet cizích, leč typově podobných žen.
Elizabeth a cesta za štěstím
Patrně by zůstala zcela neznámou, kdyby ovšem její osud neovlivnila smrtelná tragédie. Švédka Elizabeth Stride se narodila 27. listopadu roku 1843 ve vesnici Stora Tumlehed (Torslanda – Švédsko).
Pocházela ze 4 dětí a její otec, živící se jako farmář, ji odmalička vedl k práci. Elizabeth pracovala jako dělnice, ve větším městě pak jako služebná.
Peníze jí ale zoufale nestačily, a tak se prý, možná i v touze po jiném životě, uchýlila k prostituci, což mají potvrzovat göteborské policejní záznamy, v nichž její jméno figuruje.
Ať už ale byly okolnosti jakékoliv, pravdou zůstává, že v rodné zemi Elizabeth štěstí nenašla. Rozhodla se tudíž pro odvážný krok, a sice cestu do Londýna, na niž si sama vydělala.
V hlavním městě se ocitla na počátku roku 1866 a i zde usilovala o práci služebné. Hledané štěstí jí nakonec přinesl vztah s Johnem Thomasem Stridem, profesí lodním tesařem, později provozovatelem malé kavárny, za kterého se v březnu roku 1869, s vyhlídkou na skromný, ale slušný život, provdala.
Bída se do jejího života vrátila v okamžiku, kdy manžel zemřel. Jako vdova měla minimální příjem, a tak byla nucena vydělávat si, jak se dalo. Úklidem, šitím, ale i milostnými vztahy za peníze či výhody, které ji nakonec dovedly nejen ke smrti, ale paradoxně i k světové popularitě.
Obětí sériového vraha
Po manželově smrti se Elizabeth snažila udržet přátelství s několika muži, ale všechna byla bouřlivá a nespolehlivá. Den před osudným večerem vraždy, se Elizabeth pohybovala, spolu s kamarádkou z ubytovny Elizabeth Tannerovou, okolo hospody Queen´s Head na Commercial Street.
V těchto místech se pak vyskytovala i další den, kdy byla viděna několika svědky, údajně při konverzaci s různými muži, kterým měla cosi odmítat a říkat jim důrazné ne.
Poté stopa končí a začíná až spolu s mrtvým Elizabetiným tělem, které bylo objeveno v neděli 30. září v 1 hodinu ráno správcem Mezinárodního vzdělávacího klubu mužů. Tělo ležící na zemi obličejem ke zdi budovy bylo poté ohledáno a zkoumáno chirurgem Dr. Georgem Bagisterem Phillipsem, který se zabýval již tělem oběti Annie Chapman.
Stride zemřela na důsledek proříznuté části levé krční tepny a průdušnice, tedy v podstatě na zářez vzniklý od škrcení, které mohlo být vykonáno např. šátkem, což Rozparovačovy vraždy připomínalo.
Jistá vnější podoba vražd pak veřejnost nakonec přivedla až k přesvědčení, že pachatelem byl Rozparovač i zde. Vyšetřování vraždy Elizabeth Stride mělo nicméně i tak řadu slabých míst.
K nejsilnějším nejasnostem patřil fakt, že na rozdíl od všech ostatních Rozparovačových obětí nebyla Stride nijak zohavena ani roztrhána. Všechna pro a proti nakonec zapříčinila jen to, že případ vešel ve všeobecnou známost ještě víc, přičemž z oběti i připsaného pachatele se staly „celebrity“.
Nebo bylo všechno jinak?
Okolo záhadné smrti Elizabeth Stride se postupem let vynořila celá řada konspiračních teorií. Od pochybností o Rozparovačově podílu až k teorii, že vrahem být Jack Rozparovač mohl, ale při vražedném aktu ho mohla vyrušit třetí osoba (osoby), a tudíž byla poslední vražda odlišná.
Ať už ale byla pravda jakákoliv, jisté je, že zabiják, o kterém se hovořilo jako o člověku, který musel v lokalitě vražd bydlet či pracovat, popřípadě být alespoň řezník nebo mít lékařské zkušenosti, díky nimž mohl své oběti zabíjet a vyřezávat (vytrhávat) jim kupříkladu orgány z těl, zůstal neznámým.
Legendu jménem Jack Rozparovač nikdo nikdy neviděl a úplně hloupá není nakonec ani konspirační teorie, uvažující, že pachatelem nemusel být vůbec člověk, ale kupříkladu nějaké větší zvíře pohybující se v místě, po večerech shánějící potravu.
V takovém případě by byl slavný Jack Rozparovač jen produktem fantazie, aby bylo o čem hovořit, psát a informovat. Kdo ví…
Autor: Michaela E. Sykorová
