Když se doktor Theodor Morell poprvé setkal s Adolfem Hitlerem, ihned na něj zapůsobil. Po jeho zázračném léku se totiž Führerovi ihned udělalo lépe. Morell se proto stal jeho osobním lékařem a doprovázel vůdce prakticky až do jeho posledních dní. Za tu dobu Morell z Hitlera v podstatě udělal narkomana. Předepisoval mu všechno možné, od drog až po býčí prostatu.
Užívání drog bylo v nacistickém Německu naprosto běžné. Taxikáři, herečky, hokynáři i podnikatelé, ti všichni brali pervitin. Vše bylo v souladu s filosofií árijské nadřazenosti. Droga zvyšovala výkonnost a lidé tak dokázali pracovat bez přestání nejen hodiny, ale i dny – to vše bylo v zájmu Třetí říše.
Tablety pervitinu v armádě
Němečtí vojáci se pod vlivem drogy cítili nepřemožitelně a nebojácně kráčeli do boje plní energie. Bez únavy dokázali pochodovat desítky kilometrů. Drogy ale také podněcovaly pošetilost a fanatismus v nacistickém Německu. Není tedy žádným překvapením, že i muž, který vše řídil, byl, byť nevědomky, pod vlivem drog.
Jak válka postupovala, Adolf Hitler se stával stále více závislým na různých lécích a opioidech. Jeho kontroverzní osobní lékař Morell na něm za ta léta vyzkoušel asi 80 druhů léků.
Podle spisovatele Normana Ohlera byl Theodor Morell drzým oportunistou. V první světové válce sloužil jako lodní lékař a poté se dobrovolně přihlásil jako armádní zdravotník. Po válce si otevřel vlastní praxi a oženil se s bohatou herečkou.
Kontroverzní metody léčby měly úspěch
Své nekonvenční metody cílil na luxusní trh a stal se osobním lékařem mnoha úspěšných sportovců, obchodníků, a dokonce i královských rodin rumunského krále a perského šáha. Ať už používal k léčbě cokoli, pacienti od něj odcházeli spokojení.
Loajalita k nacistickému režimu
Morellova berlínská praxe vzkvétala až do doby, kdy se dostali k moci nacisté. Jeho vzhled – tmavší pleť a rysy vyvolaly podezření na možný židovský původ. Pacienti proto začali s nedůvěrou odcházet a Morell se proto rozhodl vstoupit do nacistické strany, aby si „vylepšil pověst“ a posílil důvěru svých klientů.
S nástupem do strany se Morellovo jméno dostalo i do vyšších kruhů k nacistickým pohlavárům a brzy tak začal své nekonvenční léky poskytovat i elitám SS. Až se jeho jméno dostalo i k samotnému Führerovi, který trpěl mnoha zdravotními obtížemi.
Vyléčil Hitlerovu plynatost
Hitlerovým osobním lékařem byl v té době Karl Brandt, ale jeho léčba na vůdcovy silné žaludeční obtíže a pověstnou plynatost nezabírala. V roce 1936 se proto Hitler rozhodl setkat s tím pověstným lékařem. Morell přesvědčil Hitlera, aby vyzkoušel kapsle Mutaflor, obsahující hydrolyzované bakterie E.coli a také pilulky doktora Koestera na nadměrnou plynatost, které obsahovaly atropin a stopy jedovatého strychninu.
Morellova tajná směs na povzbuzení
Morell uspěl tam, kde ostatní lékaři selhali. Léčba úspěšně zabrala a Hitler byl nadšený. Do toho všeho Hitlerovi přidává denní dávku svého speciálního tajemného povzbuzujícího přípravku, zabaleného do zlaté fólie – Vitamultinu.
Ten mimo směs různých vitamínů obsahoval také kofein a pervitin. Vůdcova energie po něm dosahovala takřka nebeských výšin. Přesvědčený o Morellových lékařských zázracích, jmenuje ho svým novým osobním lékařem.
Osobního lékaře bral s sebou všude
Hitlerovi nejbližší a spolupracovníci však Morella považují za šarlatána a oblibě se u nich rozhodně netěší. Morell byl při těle a hygieně moc neholdoval. Nadměrně se potil a jeho tělesný odér byl pro okolí jen těžko snesitelný. Jako lékaře si ho Hitler přesto oblíbil a Morell se stal doslova jeho stínem. Následoval ho do bunkrů, na vojenská setkání i na průzkumy dobytého území.
Závislost na drogových injekcích
Morell si vedl lékařský deník s přesnými záznamy toho, co Hitlerovi podává. A vůdce, který se přehnaně obával o své zdraví, si brzy navykl na denní dávky léků, tonik, vitamínů a dalších látek. Tento „koktejl“ Morell vůdci podává až dvacetkrát denně, obvykle injekčně, někdy i formou pilulek.
Šlo o komerční přípravky i vlastní Morrelovy směsi. Zřejmě tak neúmyslně přispěl k Hitlerovu zhoršujícímu se zdraví. Morellův přesný seznam všech látek zahrnoval komerční jedy i psychoaktivní drogy, jako je heroin. Hermann Göring Morella posměšně nazýval „říšský mistr injekcí“.
Když některé injekce přestávají zabírat, Morell se obrací k pochybným živočišným hormonům. Hitlerovi pak píchá metabolické stimulanty, pohlavní hormony, výtažky ze semenných váčků i prostaty mladých býků a prasat.
Léky na spánek i na povzbuzení
Vůdcovo tělo si brzy zvyklo na všechny směsi, kterých se mu od doktora dostávalo. Hitler tak potřeboval stále silnější léky ve větším množství. Když nemůže spát, dostává dávku barbiturátů a morfia. Pokud se potřeboval probudit, pak následovaly injekce stále silnějších stimulantů.
Denním všelékem pro Führera se stává Oxykodon, farmakologicky příbuzný heroinu v kombinaci se dvěma dávkami vysoce kvalitního kokainu. I přes všechna varování okolí zůstal Morell jako Hitlerův osobní lékař téměř až do konce.
Propuštěn byl několik týdnů před Hitlerovou smrtí. Přestože byl zajat a vyslýchán Američany, v roce 1947 ho pustili na svobodu. Z válečných zločinů nebyl nikdy obviněn. Umírá o rok později, v nemocnici v Tegernsee.
Podle Morellových pečlivých záznamů za necelých deset let své služby na Hitlerovi vyzkoušel téměř osmdesát různých léků a drog. Jen mezi lety 1941 a 1945 od něj Hitler dostal přes 800 injekcí a 1100 různých léků.
Zdroj: allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org
Autor: Michaela Pauerová
