Symbol krásy se různí v každé kultuře i čase. V západoafrické Mauretánii, jednom z nejchudších afrických států, jsou za krásné považovány ženy s velkou nadváhou. Ty hubené jsou od dětství mučeny ve speciálních vykrmovacích táborech, kam je matky posílají s vidinou toho, že budou mít větší šanci najít si ženicha.
Tato hrůzná tradice sahá již do 11. století a bohužel je dodnes praktikována. A to i přesto, že přímo ohrožuje životy mauretánských žen a je v rozporu se základními lidskými právy.
Drsné prostředí této pouštní země nutí mnoho obyvatel žít v chudých a izolovaných komunitách. V těch se stále přísně dodržují starodávné zvyky a sociální stereotypy. I v jednadvacátém století zde například stále fakticky funguje otroctví.
Leblouh je přirovnáváno k vykrmování hus
Další z přetrvávajících tradic je právě praktika Leblouh, která by se dala přirovnat k jedné z forem mučení. Synonymem k Leblouh je francouzské slovo gavage – silové krmení hus, určených pro výrobu proslulých foie gras (husích jater). Výraz gavage se vžil i pro násilné vykrmování mauretánských dívek, přestože Leblouh je názvem oficiálním.
Obezita jako známka bohatství
Preference těžších žen se v zemi objevila již před staletími mezi Maurským etnikem, které tvoří téměř tři čtvrtiny populace země. Tito lidé věřili, že velký objem těla je známkou bohatství a krásy, a když má muž objemnější ženu, znamená to, že si může dovolit ji pořádně nasytit. A to i přes obtížný způsob života v poušti.
Naopak štíhlé ženy byly považovány za podřadné a byly ostudou své rodiny. Mauretánské přísloví dokonce praví, že kolik místa zabírá žena v manželově domě, tolik místa jí náleží i v jeho srdci.
Mučení Leblouh
Pokud tedy rodiče v Mauretánii chtějí, aby jejich dcera měla šanci dobře se vdát, najdou pro ni nejbližší vykrmovačku. Tedy specialistku na vykrmování budoucích nevěst. Většinou se jedná o starší, obézní a zkušenou ženu.
„Vykrmovací tábor“ se většinou koná v období dešťů, kdy mají dívky školní prázdniny. Hlavní roli zde hraje velbloudí mléko, které je právě v období dešťů nejvydatnější, a kuskus.
16 000 kalorií denně
Dívky od pěti do devatenácti let jsou nejprve nuceny pít deset až dvacet litrů velbloudího mléka denně. Když pak mají břicho dostatečně nafouklé, přistoupí se k pevné stravě – až dvou kilogramům kuskusu či drceným jáhlám s máslem. Mladé mauretánské dívky jsou nuceny denně sníst kolem šestnácti tisíc kalorií, což je zhruba desetinásobek toho, co mladá aktivní dívka potřebuje.
Časem si dívky zvyknou
Pokud odporují, jsou trestány. Bitím, nebo třeba sevřením končetiny mezi dvěma tyčemi. Když jídlo vyzvracejí, musejí ho znovu sníst. Jejich matky tvrdí, že není jiná možnost, jak zajistit svým dětem lepší budoucnost. Obezita dívkám též urychluje pubertu. Což je pro rodiče žádoucí, jelikož čím dřív působí dívky starší, tím dříve se vdají a porodí děti.
Mimo potlačování lidských práv s sebou tato praktika samozřejmě nese obrovská zdravotní rizika. Celá praxe má pro mauretánské dívky strašlivé psychické i fyzické následky. Mimo jiné souvisí s velkým nárůstem kardiovaskulárních onemocnění v celé Mauretánii. Pro nárůst hmotnosti jsou zde také nadužívány steroidy.
Krok vpřed a dva kroky zpět
Po roce 2000 se zdálo, že pro Mauretánii přichází čas změn. V roce 2007 se poprvé uskutečnily demokratické a svobodné volby. Nový prezident se začal zabývat lidskými právy a bylo zřízeno Ministerstvo pro ženské záležitosti, které vedlo kampaň za řešení problému obezity u žen. Vypadalo to, že tortuře Leblouh pomalu odzvonilo.
V roce 2008 však v zemi proběhl vojenský převrat a s ním konec demokratizace a návrat k tradicím. To připravilo půdu pro znovuobjevení fenoménu Leblouh. Nicméně s tím, jak do země pomalu proudí vliv západní kultury, se postoje k symbolu krásy pomalu začínají měnit i mezi některými muži. Na Mauretánii se nyní zaměřují i mezinárodní skupiny pro práva žen, které se snaží tuto praxi ukončit. Nezbývá proto než doufat, že nucené vykrmování mauretánských dívek brzy nadobro skončí.
Zdroj: insidearabia.com, en.wikipedia.org, czech-press.cz
Autor: Michaela Pauerová
