Česky se mu říká zajdalen. Tento název vznikl celkem logicky z pojmenování dvou zvířat: Zajíce a jelena. Toto bájné stvoření, které vypadá jako běžný zajíc, ale na hlavě má paroží, má u nás často také lidové označení pivoň. Ačkoli je jeho jméno odvozeno od zajíce a jelena, podle pověstí jde o křížence zajíce s antilopou.
Ačkoli je pivoň bájné stvoření, u nás ani ve světě rozhodně není znalost o něm tak rozšířená, jako například o gryfovi či Pegasovi. Pravda je ale taková, že i když je velmi nepravděpodobné, že by někde ve světě takové zvíře existovalo, má reálné kolegy, kteří se i dnes potulují po lesích.
Nejspíš nikdo z nás si nedovede představit, že by potkal mezi stromy zajíce s parožím. Existují ovšem vědecké důkazy o tom, že se u jedinců tohoto druhu mohou jisté výrůstky na hlavě objevit. Do parohů mají sice daleko, i tak se ale jedná o jev, který se nevidí každý den.
Plaché stvoření s lidským hlasem
Zajdaleni se podle bájí a pověstí vyskytují především v divoké přírodě na severozápadě USA. Umí napodobit jakýkoli zvuk, a to včetně lidského hlasu. Není běžné je spatřit, protože jsou údajně velmi plaší.
Navíc je zajdalenů podle všeho stále méně a méně, protože se páří pouze za bouřných nocí. A jelikož lidé tento fakt znají, často je během dešťů, vichřic a bouří vyhledávají a narušují jejich soukromí.
Zajdalen má údajně milovat alkohol. Alkoholové pasti prý byly za starých dob velmi úspěšným způsobem, jak zajdalena polapit. Lovci se zajdaleny nakládali po polapení dvěma způsoby.
Pokud se jednalo o samce, usekli mu hlavu, která sloužila jako trofej. Zaječí hlavu s parožím si pak vystavovali nade dveřmi, podobně jako se dnes vystavují hlavy jelení.
Pokud šlo o samičku, byla chována v kleci a pravidelně dojena. Zajdalení mléko totiž mělo mít léčivé účinky, a to zvláště tehdy, když byla samička podojena během spánku.
Samozřejmostí pak bylo lovit zajdaleny jako zdroj obživy, tedy na maso. Kvůli tomu jich ve světě začalo ubývat a stali se vzácnými. Tak to alespoň tvrdí legendy.
Něco jako zajdalen
Ačkoli většina lidí považuje příběhy o pivoních jen za povídačky, existují důkazy o tom, že po světě skutečně běhají zajíci s něčím, co by se dalo považovat za paroží. Jde o zvířata nakažená vzácným virem Shope papilloma.
Ten udělá na hlavě zajíce kůži tvrdou, pod níž začne zvířeti růst jakýsi nádor, který může vypadat jako parohy.
S takovým zvířetem se setkal například Douglas Herrick se svým bratrem Ralphem, kteří v roce 1932 narazili na zvíře tohoto druhu. I když byl zajíc postřelený, vzali ho k odborníkovi, který poznamenal, že nic podobného nikdy neviděl.
Podobných případů existuje po světě celé množství. Je ale jasné, že se jedná pouze o zákeřné zvířecí nemoci, nikoli o mezidruhové křížení, jak tvrdí staré pověsti. Zajdalena tak pravděpodobně v lese jen tak nepotkáte.
Zdroj: allthatsinteresting.com, wikipedia.org, legendsofamerica.com
Autor: Šárka Cvrkalová
