Podle starých kronik se příběh zelených dětí odehrál někdy mezi lety 1135 a 1154. Tehdy se nedaleko vesnice Woolpit v anglickém hrabství objevily dvě malé děti. Na první pohled ale bylo jasné, že jsou něčím zvláštní.
Chlapec i dívka měli oba světle zelenou kůži po celém těle. Jinak byly děti úplně stejné jako každý člověk jejich věku.
Byly sice vystrašené z neznámých lidí, ale časem, když zjistily, že jim nikdo neublíží, rozpovídaly se o svém příběhu.
V jeskyni objevily průchod, už ale nenašly cestu zpět
O tom, zda je příběh pravdivý, nebo ne, by se dalo polemizovat. Hned v několika kronikách jsou o něm ale zmínky a historici ho považují za pravděpodobně skutečný. Jeho jednotlivá pojetí se až na malé detaily příliš neliší.
Děti přišly ze země, kde je všechno zelené. Odmítaly jakékoli jídlo, až jednoho farmáře napadlo nabídnout jim zelené boby, které jim zachutnaly.
A tehdy se rozpovídaly o tom, jak jednoho dne hlídaly stádo a našly jeskyni, v níž se vydaly za zvukem zvonu.
Když je dovedl zvon až k východu z jeskyně, děti omdlely. Po probuzení už nenašly cestu zpět. S lidmi, kteří je našli, žili ještě nějaký čas.
Chlapec bohužel brzy zemřel následky nemoci a ani dívka se nedožila příliš vysokého věku, zemřela o pár let později.
Proč byly děti zelené a odkud pocházely?
Mnoho vědců se přiklání k možnosti, že děti přišly z paralelního světa, který je od nás oddělen pouhými vibracemi. Na stejném místě a ve stejnou dobu podle nich mohou existovat dva vzájemně se prolínající světy, které o sobě nemají ani tušení.
Jiným to zní spíše jako pohádka, přesto nedokáží vysvětlit, kde se děti vzaly, proč je nikdo nehledal, a hlavně proč byla jejich kůže zelená.
Na to mají ale odpověď přírodovědci, kteří tvrdí, že za to mohla jejich láska k zelenému jídlu.
I v dnešní době je prokázané, že při konzumaci většího množství mrkve může být lidská kůže poté trochu naoranžovělá. Proč by tomu tak nemohlo být v případě zelených bobů?
Jaká je pravda se nejspíše už po tak dlouhé době nedozvíme. Ať už to bylo jakkoli, zelené děti z Woolpitu nejspíše existovaly a jejich osud nebyl příliš šťastný.
Ať už se jednalo o lidi z jiné dimenze, nebo jen o obyčejné děti z vesnice, které nikomu nechyběly, pohřbeny byli vesničany, kteří je našli a přijali za své.
Autor: Šárka Cvrkalová
