Pochází ze Švýcarska a patří mezi nejsilnější alkohol světa. Typická je jeho magická zelená barva a také relativně špatná pověst. Nechvalně se proslavil jako halucinogenní návyková látka, jejíž pravidelní konzumenti mohou snadno zešílet. Ale je to pravda? Opravdu toto absint dovede?
Absint byl velmi oblíbeným nápojem na začátku 20. století, především u spisovatelů i jiných umělců. Jeho účinky byly pro mnohé zdrojem inspirace. Pravidelnými konzumenty byli například Edgar Allan Poe, Vincent van Gogh, Arthur Rimbaud, Paul Verlaine či Oscar Wilde.
Ten o svém oblíbeném pití řekl: „Po první sklence vidíte věci tak, jak byste si je přáli, po druhé takové, jaké nejsou. A nakonec po třetí vidíte věci takové, jaké jsou, a to je ta nejhorší věc na světě.“
Švýcarský elixír
Absint byl poprvé vypálen v roce 1792 ve Švýcarsku, kde jej výrobci nabízeli jako zázračný lék na žaludek. V čemž jim pomáhalo i elixírové vzezření, které nápoji dodává jeho typická zelená barva. Ta je způsobena vysokým podílem chlorofylu v jednotlivých bylinkách.
Jedná se o velmi silný destilát, jehož podíl etanolu je minimálně 70 procent. K jeho výrobě je zapotřebí specifická směs bylin, která se liší výrobce od výrobce.
Nikdy tam však nesmí chybět anýz, fenykl a pelyněk. Mnozí konzumenti jeho chuť připodobňují k lékořicovému bonbónu, právě díky anýzu.
Za vše může thujon
Přirozeně se v něm také objevuje chemická látka, která patří mezi neurotoxiny a která se nazývá thujon. Právě kvůli němu získal absint pověst halucinogenního elixíru.
Thujon může způsobovat svalové křeče, a dokonce i smrt, ale halucinace nikoliv. Navíc je ho v nápoji tak malé množství, že by se člověk dříve otrávil alkoholem, než by zažil vedlejší účinky tohoto neurotoxinu.
Šílenství ukryté v láhvi
Nicméně špatná pověst absintu už byla na světě. Nepravdivé zvěsti o jeho účincích navíc podporovali výrobci ostatního alkoholu, kterým tento módní nápoj sebral zákazníky. Začaly se vyskytovat „zaručené“ lékařské zprávy o tom, že jeho dlouhodobé užívání může vést k zešílení jeho konzumenta.
Jako potvrzení této teorie se začala šířit spekulace, že si Vincent van Gogh uřízl ucho právě pod vlivem svého oblíbeného nápoje. Poslední kapka však přišla v roce 1905 ze Švýcarska.
Tamní sedlák Jean Lanfaye zabil svou manželku a své dvě dcery. Po činu tvrdil, že si na nic z toho nepamatuje a že svou rodinu velmi miloval. Jak se záhy ukázalo, k snídani měl tehdy dvě sklenice absintu. Nikoho už pak nezajímalo, že kromě nich měl také několik sklenic vína, koňaku a brandy.
Zákaz v Evropě i v USA
V roce 1907 byl nápoj na základě nátlaku veřejnosti ve Švýcarsku zakázán, za pět let se přidaly Spojené státy americké a posléze i Francie a další části Evropy. Absint byl na černé listině téměř sto let.
Když se vědecky prokázalo, že nápoj skutečně nemá žádné halucinogenní či jiné vedlejší účinky, země mu začaly zase postupně dávat zelenou. V roce 1988 jeho pití zlegalizovala Evropská unie včetně Francie. Švýcarsko jeho zákaz zrušilo v roce 2005, a Spojené státy americké dokonce až v roce 2007.
Zdroj: Allthatsinteresting.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
