Příběh jako z pera hollywoodského scénáristy. Ve skutečnosti ho však prožil salvadorský rybář a ani se nechce věřit tomu, že to byl příběh se šťastným koncem. José Salvador Alvarenga odplul v listopadu 2012 rybařit na moře. Tehdy to bylo naposledy, co o něm někdo na celých čtyři sta třicet osm dní slyšel.
17. listopadu roku 2012 se šestatřicetiletý rybář Alvarenga chystal na lov ryb se svým kamarádem, který ho obvykle doprovázel. Ten se k němu však na poslední chvíli nemohl připojit a Alvarenga si rychle domluvil náhradníka. Mladého a nezkušeného Ezequiela Cordobu, se kterým nikdy dřív nepracoval a vlastně ani nemluvil.
Netušil, že na moři stráví mnohem víc času, než předpokládal
Vše již bylo nachystáno, loď připravena a Alvarenga nechtěl výpravu rušit. V plánu měl lovit žraloky, tuňáky a ryby mahi mahi a strávit na moři asi třicet hodin.
Nalodili se v rybářské vesnici na tichomořském pobřeží mexického státu Chiapas. Lov byl od počátku úspěšný, rybářům se za dva dny podařilo ulovit téměř půl tuny ryb. Těšili se na pořádný výdělek. Jenže je uprostřed oceánu zasáhla bouře.
Loď byla v té chvíli asi padesát mil od pobřeží a neměla kotvu. Alvarenga se snažil loď navést zpět ke břehu, ale nezkušenost kolegy v řízení lodi mu moc nepomáhala. Silná bouře loď dostala úplně mimo kurz. Bouře zničila motor i GPS navigaci.
Alvarengovi se podařilo pomocí rádia spojit se svým nadřízeným. Ten se s lodí vydal na záchranou misi, bohužel však nebylo, jak loď najít. I rádiový kontakt, poslední možnost spojení, přestal fungovat.
Aby se loď nepřevrátila, museli do moře vrátit ulovené ryby
Kvůli těžkému nákladu byla loď při bouři nestabilní a hrozilo, že se převrhne. Rybáři tak dospěli k nutnému rozhodnutí vyházet prakticky celý náklad. A to včetně jejich úlovku – možné budoucí potravy. Bouře trvala ještě pět dní. Vyslaná pátrací skupina už svoji snahu vzdala. Předpokládali, že se rybáři v bouři utopili.
Alvarenga a Cordoba zůstali osamělí, bez jídla a jakýchkoliv zásob a bez naděje, že je někdo brzy najde. Byli nuceni začít lovit ryby a medúzy a jíst je syrové. Pili vlastní moč, želví krev a když se zadařilo, tak i dešťovou vodu. Vše proto, aby na moři přežili.
Ze syrového jídla vážně onemocněl
Nevzdávali se. Alvarenga si zvykl chytat a jíst ptáky a želvy, ale jeho kolega začal fyzicky i psychicky chřadnout. Asi po dvou měsících na moři onemocněl, začal odmítat jídlo a brzy zemřel.
Chtěl se zabít, ale bránil mu strach
Alvarenga zůstal na moři sám. Byl vyčerpaný, občas trpěl halucinacemi a začal pomýšlet i na sebevraždu. Ale zjistil, že to nedokáže. Stále věřil, že vše dobře dopadne, že nemůže umřít. Několikrát se snažil na sebe upozornit v dáli plující lodě, ale bohužel marně.
Myslel si, že má halucinace
Po celých čtrnácti měsících driftování na širém moři jednoho dne spatřil malý ostrov. Jako zázrakem se mu podařilo loď k pevnině navést a ke břehu už doplaval. Dorazil na ostrůvek Tile, který je součástí atolu Ebon, v jižní části souostroví Marshallovy ostrovy.
Bylo 30. ledna 2014
Vylodil se asi šest tisíc sedm set mil od místa, ze kterého před více než rokem vyplul. Vyčerpaného zarostlého muže jen v roztrhaných kalhotách zahlédli místní a okamžitě zalarmovali úřady. Dlouhou dobu strávil ve zdejší nemocnici, než byl v takové kondici, aby mohl odletět domů.
V únoru se konečně vrátil zpět do svého rodného domu v Salvadoru. Alvarenga se tak po čtrnácti měsících na moři konečně setkal s rodinou, která už nevěřila, že ho ještě někdy uvidí.
Strach z vody
Okamžitě se na něj snesla velká pozornost médií. Stal se prvním zaznamenaným člověkem v historii, který přežil na malém člunu více než rok. Alvarenga byl ještě několik měsíců v šoku a měl strach z oceánu i pouhého pohledu na vodu. O jeho příběhu přežití na moři vyšla i kniha.
Zdroj: The Guardian, BBC, history.com
Autor: Michaela Pauerová
