Rodinu jsme s Johanou ještě neplánovali. Přece jen jsme spolu byli teprve první rok a na děti nepřišla řeč. Když mi přítelkyně oznámila, že je těhotná, byl jsem zpočátku v šoku. Pak jsem se ale na miminko začal těšit a postupně jsem všechno plánoval – pokojíček, vybavení, jméno. Týdny ubíhaly, přítelkyni rostlo bříško a já se nemohl dočkat, až bude syn na světě.
Moc jsem se těšil na potomka. Pak přišel šok
Ačkoli bylo miminko neplánované, neskutečně jsem se na něho těšil. Zdálo se mi ale, že přítelkyně moje nadšení nesdílí. Zpočátku jsem to přisuzoval hormonům, se kterými to měla opravdu jako na houpačce. Netrvalo dlouho a Johana mi dala jasně najevo, proč není z miminka nadšená tak jako já. By to šok.
„Dítě je sice tvoje, ale vychovávat ho nebudeš,“ oznámila mi jednoho dne, kdy se opět tvářila jako kyselá okurka, ostatně jako několik posledních týdnů. „Zamilovala jsem se do někoho jiného a chci s ním žít,“ pokračovala a mně se v tu chvíli úplně zatmělo před očima. Nemohl jsem uvěřit tomu, co mi právě řekla. Vážně mě chce opustit a připravit mě o dítě?!
Zdroj: 123RF.COM
Znala ho už několik týdnů
Samozřejmě jsem se pídil po tom, co je ten člověk zač. Měl jsem strašný vztek. Co jsem se dozvěděl, mě nadzvedlo ze židle. Johana začala vysvětlovat, že ho poznala už před několika týdny. Bylo to zrovna v době, kdy překlenula nejrizikovější měsíce těhotenství. A zatímco já nadšeně tu novinu oznamoval rodině, ona si začala vztah s někým dalším. A já na ní vůbec nic nepoznal. Změny chování jsem přisuzoval hormonům a vůbec netušil, kde je vlastně pravda.
Několik týdnů mě tahala za nos. Zatímco já plánoval pokojíček, nakupoval výbavičku a každým dnem se stále více a více těšil na svého syna, ona mě podváděla za mými zády.
Zdroj: 123RF.COM
Přemlouval jsem ji, aby se mnou zůstala
Nedokázal jsem si představit, že bych přišel o přítelkyni, kterou jsem i přesto, co jsem se dozvěděl, stále velmi miloval. Ještě horší pro mě byla představa, že přijdu o syna. Tak moc jsem se na něho těšil a vědomí, že ho nebudu moct vychovávat a možná ani vídat, mě neskutečně ubíjela.
Proto jsem se natolik ponížil, že jsem přítelkyni přemlouval, aby se mnou zůstala. Nabídl jsem jí, že na všechno zapomeneme, že jí nebudu vyčítat nevěru a že budeme rodina. Nejdříve to nechtěla slyšet, dokola mi opakovala, že už je rozhodnutá. Já se ale nenechal jen tak odbít a stále jsem trval na svém.
Stále nevím, na čem jsem
Johana si vzala čas na rozmyšlenou a odjela k rodičům na Moravu. Chtěla čas, aby si to mohla rozmyslet a ujasnit si, koho vlastně chce. Stále nevím, na čem jsem. Budu moct být se svým synem, nebo budu muset sledovat, jak mu tátu dělá někdo úplně cizí?!
Autor: Nikol Kolomazníková
