Do práce nastoupil nový kolega. Jmenoval se Radek, docela sympatický týpek. Pracoval ale na jiném oddělení nežli já, do styku jsme spolu proto moc často nepřišli. Asi po dvou měsících, kdy jsme se v práci spíš tak nějak míjeli, se ostatním kolegům chlubil fotkami ze svatby. Víkend předtím se totiž oženil a měl potřebu ukázat všem svoji nádhernou ženu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Což o to. Na pěknou ženskou se podívám rád, proto jsem i já zvědavě nahlédl do mobilu, který kolega nechal kolovat po ostatních. Když jsem spatřil jeho ženu, zatrnulo ve mně. Vždyť já ji přece znám!
Pozdravili jsme se a tu a tam prohodili pár slov
Jsem odjakživa společenský člověk a nedělá mi problém dát se do řeči s kýmkoli. I v práci, když k nám nastoupí někdo nový, jsem první, kdo se u něho ochomýtá a dává se s ním do debaty.
U nového kolegy to nebylo jinak. Působil sympaticky, problém byl v tom, že pracoval na jiném oddělení a do styku jsme tak spolu přišli maximálně při obědě – a to ještě jen někdy.
Když jsme se potkali, pozdravili jsme se a pokud situace dovolila, prohodili jsme vždycky pár zdvořilostních vět. Tak už to v práci bývá, panují tam vesměs docela přátelské vztahy.
O víkendu se oženil a v práci se chlubil fotkami
V pondělí po příchodu do práce bylo v šatnách docela rušno. Nešlo si nevšimnout Radka, který stál v hloučku dalších chlapů a nadšeně jim něco ukazoval.
Zaslechl jsem gratulace ke svatbě, pochopil jsem proto, že se Radek asi o víkendu oženil. Nyní se chtěl pochlubit, jakou krásnou ženu si vzal. Zvědavě jsem nahlédl do mobilu a v ten moment ve mně zatrnulo. Vždyť já jeho manželku znal!
Pojilo nás tajemství z mládí
Radka jsem znal jak tak letmo, pracoval tady jen dva měsíce. Kdežto jeho ženu Zuzanu jsem znal už roky. Společně jsme totiž v mládí něco prožili.
Bylo nám asi šestnáct nebo sedmnáct. Zuzana byla moje první láska, dokonce taková ta, o které si naivně myslíte, že vydrží do konce života.
Roky jsem ji neviděl
Zuzana nebyla jen moje první láska, byla také moje první sexuální zkušenost a vím, že i já byl její první. Je to už dávno, ale když jsem ji viděl na fotkách, v krásných svatebních šatech, ve kterých jí to opravdu moc slušelo, bodlo mě u srdce.
Tehdy jsme se rozešli, protože se její táta stěhoval za prací do Prahy. Roky jsem ji neviděl, naše velká láska rychle vyšuměla, na Zuzanu jsem zapomněl. Netušil jsem, že je zpátky ve městě, natož pak, že si vzala muže, se kterým pracuji.
Od té doby mám na Radka vztek, ačkoli bych ho mít neměl. Vím, že je to hloupost, ale zlobím se na něho. Mám pocit, že mi Zuzanu vzal, i když to není pravda. Nevím, jak se těch pocitů zbavit a začít se ke kolegovi opět chovat normálně.
Autor: Nikol Kolomazníková
