Smrt v rodině je vždy tragédií. Tím spíš, pokud se jedná o život mladého člověka, který měl ještě všechno před sebou. Adam se se smrtí svého pětiletého syna vyrovnával velmi těžce. Jenže to ještě netušil, jaký šok přijde později.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„S manželkou se nám narodil Ondra, když mi bylo 22. I jako mladý otec jsem se opravdu snažil dát mu všechno. Člověk, který si neprošel smrtí někoho blízkého, nedokáže pochopit bolest, jaká vás v tu chvíli zasáhne,“ popisuje Adam.
„Několik dní jsem nedokázal nic. Chodit do práce, mluvit s přáteli, s vlastní manželkou. Jen jsem plakal. Když jsem se ze situace dostal alespoň natolik, abych mohl zařizovat pohřeb, myslel jsem, že už nic horšího neprožiju. Mýlil jsem se,“ vypráví.
Na pohřbu jsem to nezvládl
Během smutečního obřadu se Adam snažil. Dělal maximum, aby nepropukl v hlasitý pláč. Když se pak ostatní sešli na smuteční hostině, on zůstal sedět venku a nechal všechny emoce odejít.
„Jen jsem plakal, bylo mi jedno, jak na mě ostatní budou pohlížet, měl jsem na to právo. Ztratil jsem syna. Když ke mně asi po půl hodině přišel kamarád, bylo mi nejdřív líp.
Utěšoval mě, pak mě ale žádal, abych šel za ostatními. Odmítl jsem, protože jsem se bál, že to nezvládnu. On se naštval a začal na mě tlačit, že bych měl být nablízku své ženě. Z přátelského rozhovoru se najednou stala hádka.“
Ve vzteku a smutku řekl něco, co neměl
Čím víc kamarád na Adama tlačil, tím více se Adam rozčiloval. Nakonec se dva muži začali hádat a dopadlo to hůř, než si dokázali představit. „Křičel na mě, že jsem strašný manžel, protože se ani nepostarám o manželku.
Odpověděl jsem mu, že jsem ztratil syna. On si ani nedovede představit, jaké to je. V tu chvíli mě uzemnil bolestivou informací. Řekl mi, že nemám právo na pláč, protože jsem nikdy nebyl Ondrův otec. Pak se rozplakal a řekl mi, že to on byl jeho pravým tátou.
Ztratil jsem všechno v jeden okamžik
Dnes je to od události už několik let. Adam ale i tak neustále vzpomíná na to, co se tehdy stalo. Ve snech se mu vrací ta jedna jediná minuta, ve které ztratil hned tři důležité lidi ve svém životě.
„Pohřbíval jsem syna, přišel jsem o manželku a svého do té doby nejlepšího kamaráda jsem najednou nesnášel. Utekl jsem domů, nepamatuji si přesně, co jsem dělal pak, ale vím, že jsem hodně plakal,“ vzpomíná.
Brzy poté Adam od svojí ženy odešel. Prosila ho, aby ji v tak těžké situaci neopouštěl. „Bylo mi jí skoro líto. Přišla o syna a měla přijít i o manžela. Na druhou stranu to, co provedla, jsem jí nedokázal odpustit.“
Od té doby se Adam se svou exmanželkou potkává jen v některé dny na hřbitově. „Ondra možná nebyl můj syn, ale já ho vychovával a miloval. Nikdy nezapomenu na to, jak přišel na svět. To byl nejšťastnější den mého života,“ dodává.
Adam od té doby žije sám. I když měl několik vztahů, žádný nevydržel dlouho. Podle jeho slov bude trvat, než opět začne někomu důvěřovat.
Autor: Šárka Cvrkalová
