Adam dlouhé měsíce smutnil poté, co se s ním jeho přítelkyně rozešla. Dnes již své zlomené srdce překonal, stále ale lituje toho, jak se zachoval, a doufá, že by jednou mohl Helenu získat zpět.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Opustila mě, protože jsem hlupák a udělal jsem něco neodpustitelného. I tak jsem na ni ale ani po roce nepřestal myslet. Měli jsme se brát a já místo toho teď po dlouhé době přemýšlím, jak ji zase získat jako přítelkyni,“ přiznává.
Myslela si, že mě zná. Na poslední chvíli jsem jí dokázal opak
Adam chodil s Helenou pět let. Když ji požádal o ruku, ona bez váhání řekla ano. Dokonce uvažovali o tom, že by spolu po svatbě založili rodinu.
Vše bylo naplánováno a zbývalo pár dní do obřadu. Přátelé proto pro Adama připravili rozlučku se svobodou. Ta se konala u něho doma, kde se sešlo asi deset kamarádů.
„Pamatuji si, že tam bylo hodně alkoholu. Nejsem zvyklý pít, proto nebyl problém, abych měl po pár panácích dost a druhý den si toho moc nepamatoval,“ vysvětluje.
„Když jsem se vzbudil, byt jsem téměř nepoznával. Všude byl nepořádek, v chodbě bylo rozbité zrcadlo, v knihovnách nezůstala jediná kniha. Dodnes nemám tušení, proč byl v bytě takový nepořádek,“ dodává.
Hlavní problém byl v tom, že se Adam nevzbudil sám, ale vedle dívky, kterou nikdy předtím neviděl. „Později jsem se dozvěděl, že je to kamarádka jednoho z mých přátel.
Nevím, co přesně se stalo, ani jsem po tom moc nepátral. Ona si nic nepamatovala, já také ne, ale vzbudili jsme se nazí. Doslova jsem ji vyhodil z bytu, byl jsem na sebe naštvaný. Od té doby jsem ji neviděl.“
Když jsem se přítelkyni přiznal, kamarádi mi řekli, že jsem udělal chybu
Adam se snažil v bytě uklidit, než se vrátí jeho přítelkyně. Jenomže to se mu nepodařilo a ona se zděsila nad napůl zničeným obydlím. „Byla shovívavá, sice měla nějaké řeči, ale nebrala to jako problém,“ říká čtenář.
„Jenže já jsem nemohl žít s tím, že si beru někoho, komu neřeknu celou pravdu. Proto, když mi pomohla s úklidem, jsem se jí ke všemu přiznal.“
Když Heleně došlo, že si z ní Adam nedělá legraci, naštvala se, podle všeho hodně křičela a Adamovi vynadala snad všemi neslušnými slovy, která ve slovníku objevila.
„Ale ani moje omluvy a sliby k ničemu nevedly. Sebrala se a odešla. Když jsem nebyl doma, přišla si pro věci, aby se se mnou vůbec nemusela vidět. Až za tři dny mi vzala telefon, ale oznámila mi jenom, že už všem řekla, že se svatba ruší.“
Adam se dlouho cítil poníženě, před přáteli byl za hlupáka, ale podle jeho slov udělal dobře, že řekl pravdu. „V očích mnoha lidí jsem klesl, ale na Heleně mi stále záleží. Už půl roku jsem s ní nemluvil a přemýšlím, zda bych ji mohl získat, kdybych ji zkusil kontaktovat.“
Autor: Šárka Cvrkalová
