Když jsem se poprvé zamiloval, vůbec jsem netušil, jak mám fungovat se ženami. Moje první láska mi úplně změnila život. Jsem jí za to vděčný a dodnes si užívám.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Myslel jsem si, že ženy nejsou pro mě
Odmalička jsem se pohyboval hlavně v mužském kolektivu. Otec se mnou sice trávil spoustu času, ale nedokázal mě zasvětit do tajů žen. Právě naopak mi teď přijde, že mě od nich odrazoval.
Když přišla studentská léta, kluci ze školy se předháněli, kdo jako první dostane tu a tu dívku. Já jsem na to ale nikdy nebyl a říkal jsem si, že mi za to ty holky ani nestojí, abych se nějak za nimi hnal.
Vždycky jsem si před klukama musel něco vymyslet. Třeba, že jsem se poprvé líbal s holkou na táboře, kde nikdo z mých kamarádů naštěstí nebyl.
Zachránilo mě to, že jsem docela dobrý herec, a všichni mi to uvěřili a taky mi k tomu gratulovali. Byl jsem rád, že mám zase na nějakou dobu od dotazů dotěrných kamarádů klid.
Ulovila si mě naštěstí sama
Holky mě pořád nějak nebraly, spíše jsem se před nimi styděl a kamarádi si ze mě časem začali dělat legraci, jestli nejsem náhodou na kluky. Věděl jsem, že nejsem. Dívky se mi líbily, dokázal jsem si představit, že bych nějakou měl, ale neměl jsem odvahu žádnou oslovit.
Lucka byla krásná holka, seděla s kamarádkami u jednoho stolu na zábavě, kam jsme jeli s kamarády jedné letní noci. Samozřejmě jsem si sám netroufl na to, abych ji oslovil, ale pořád jsem ji musel pozorovat.
Někdy po jedenácté večer, když už byli všichni ovlivněni notnou dávkou alkoholu, se naše pohledy setkaly. Té noci se mě Lucie doslova zmocnila a ráno jsem se probudil u ní doma.
Změnila mi život
Za tu chvíli, co jsme se scházeli, mě ta holka naučila tolik věcí, že jí za to budu navždy vděčný. Významně mi zvedla sebevědomí. Byla v tom vztahu aktivní, ale dávala mi prostor.
A já hned pochopil, jak důležité je se v životě (hlavně v tom intimním) nebát.
Náš vztah netrval dlouho, asi jen půl roku, ale dokázal ve mně zažehnout jiskru opravdového sebevědomého muže.
Dneska už se nebojím oslovit ženu na zábavě, ani v obchodě u pokladen. Je to skvělý pocit vědět, že můžu ulovit, téměř koho chci.
Skvělé je, že se s Lucií dodnes scházíme. A to už je to dobrých 15 let. Vždycky jí poděkuji za to, co mi dala a co ve mně dokázala probudit.
Autor: René Podhrázský
