Adam před svým okolím tají své zaměstnání. Ačkoli ho neskutečně baví, je přesvědčený, že by se nedočkal pochopení. Ba spíše naopak. Má strach, že by se na něho lidé okolo něho dívali skrz prsty. Proto raději mlčí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Pro Adama je jeho povolání splněným snem. Před rodinou i kamarády si však musí vymýšlet. Je si jistý, že by jeho zálibu, která se zároveň stala prací, jednoduše nepochopili.
Pracoval jsem jako tuctový dělník a nebyl jsem šťastný
Ještě před několika lety jsem chodil každý den do jedné fabriky. Byl jsem tuctový dělník, kterých okolo mě bylo několik dalších desítek. Práce to sice byla pěkně placená, ale ani v nejmenším mě nenaplňovala.
Vydržel jsem to deset let. Pak jsem si řekl, že odmítám celý život dělat něco, co mě ani trochu nebaví, jen proto, že mě to finančně zabezpečuje.
Věděl jsem, čemu se chci věnovat. Byl to ale risk
Už nějakou dobu mě lákalo povolání, které pro muže není typické. Líbila se mi představa, že bych se živil jako manikér. Upravovat ženám nehty – to byl můj sen. Byl ale obrovský risk opustit zaměstnání a zkusit štěstí v tomto oboru.
Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlal podat v práci výpověď. Poté jsem investoval peníze do otevření menšího nehtového salonu. Riskoval jsem hodně!
Moje rodina ani přátelé o tom nevědí
Bál jsem se reakce svého okolí, proto jsem o svém počínání nikomu neřekl. Nehtový salon v podobě jedné menší místnosti na náměstí jsem si otevřel v sousedním městě, abych snížil riziko, že někdo odhalí pravdu.
Rodině i kamarádům jsem přitom napovídal, že jsem si v sousedním městě našel práci v papírenské továrně a dojíždím tam, protože mi lépe platí.
V mých očích je to práce snů. U ostatních bych se ale nedočkal pochopení
Upravovat ženám nehty je práce mých snů. Opravdu jsem se v tom našel. Během dne si popovídám se svými zákaznicemi, baví mě jim naslouchat a ony ke mně chodí rády. Svědčí o tom můj doslova nabitý diář.
V mých očích je to splněný sen. U ostatních bych se ale určitě nedočkal pochopení, ba spíše naopak. Mám velký strach, že by mě za to odsoudili a mysleli si o mně kdovíco.
Nevím, jak dlouho mi vydrží upravovat si pravdu
Letos to budou dva roky, co jsem učinil tohle obrovské rozhodnutí a splnil si svůj sen. Nelituji jediného dne. Trošku mě na tom mrzí jen skutečnost, že lžu jak své rodině, tak kamarádům.
Nevím, jak dlouho mi ještě vydrží říkat jim upravenou pravdu. Má to svá pro a proti. Buď nadále lhát a žít svůj sen, nebo říci pravdu a riskovat, že mi někdo zboří mé vzdušné zámky.
Autor: Nikol Kolomazníková
