Už před deseti lety řešila Adéla se svými spolužačkami na stření škole vztahy. Jejím radám se ale každý vysmíval. Všichni totiž dobře věděli, že ona sama nikdy kluka neměla. A to byla v devatenácti letech ostuda. Adéla si myslela, že brzy bude v milostném životě také tak znalá jako ony. Ale zatím se to nestalo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Táhne mi na třicet a jsem pořád panna,“ přiznává se Adéla. „Před deseti lety jsem byla terčem posměchu, protože jsem neměla kluka. Teď si ale čím dál tím víc uvědomuji, že možná měly pravdu, když mi říkaly, že budu navždy sama,“ dodává.
„V životě jsem měla několik vztahů. Prvního kluka jsem potkala ve dvaadvaceti, ale po půl roce mě opustil. S dalšími partnery to bylo podobné. Někteří odešli právě proto, že jsem s nimi odmítla spát. Cítím se trapně a o svém milostném životě raději lžu.“
Mám k tomu víc důvodů
Kdyby se Adély někdo zeptal, proč ještě nikdy s nikým nestrávila noc v pravém slova smyslu, řekla by, že k tomu má celou řadu důvodů. Tím prvním je především to, že nikdy nikomu tolik nedůvěřovala.
„Pojí se s tím několik dalších věcí,“ vysvětluje. „Bojím se, že něco udělám špatně, že to bude nepříjemné, ale především, že někomu ukážu všechno a on to potom bude moci obrátit proti mně,“ říká.
„Samozřejmě jsem už strávila s muži noc, vždy ale při vší počestnosti. Měla jsem několik partnerů, těm ale dříve nebo později jen mazlení nestačilo. A když pro ně bylo milování důležitější než pevný vztah, neměla jsem důvod s nimi dál být.
Ten pravý na mě počká
Adéla má podle svých slov v hlavě vidinu toho, že až přijde ten pravý, ona to pozná. Pokud ji někdo opakovaně přemlouvá, aby se s ním vyspala, protože spolu jsou už tři měsíce, není to podle ní muž, kterému by se chtěla oddat.
„Až mě bude někdo opravdu milovat a já budu vědět, že mě nikdy neopustí, tak na to zkrátka dojde,“ říká. „Měla jsem už hodně šancí a několikrát jsem přemýšlela, že podlehnu, pak ale nad mými pudy zvítězil mozek, který řekl jasné NE.“
Jediný problém je podle Adély boj jejího osobního přesvědčení s tím, co je v pořádku pro společnost. „Nevyspím se s někým jenom proto, že jsem divná, když jsem panna ve třiceti,“ píše.
„Na druhou stranu ale nechci působit jako holka, která ještě nikdy s nikým nebyla a nemá zkušenosti. Každý by se mi pak smál. Takže si občas svoje vztahy trochu přikrášlím,“ přiznává.
Možná jsem trochu pokrytec
Kromě toho, že Adéla lže svým kolegyním a vymýšlí si historky o nocích plných vášní, někdy není tak úplně upřímná ani ke svým partnerům. „Jsem asi trochu pokrytec,“ píše s tím, že i nám by nejraději prozradila, kde je všechny vzala, ale jsou to jen výplody její fantazie.
„Když jsem s nějakým mužem a on na mě naléhá, jak dlouho bude muset čekat, neřeknu mu, že jsem před ním s nikým nespala. Pravda ale je, že nikomu nelžu, oni se na to totiž ani neptají. Nikoho by nenapadlo, že jsem stále panna,“ dodává.
Zároveň si Adéla uvědomuje, že chce po svém partnerovi stoprocentní důvěru, zatímco ona mu sama neřekne o své osobnosti všechno. „Co bych měla dělat? Jednat s každým upřímně, aby hned utekl, nebo si své tajemství nechávat pro sebe?“ ptá se na závěr.
Autor: Šárka Cvrkalová
