Už když se Albert s Monikou seznámil, tušil, že jí bude muset v jistých ohledech lhát. Ona totiž vždy milovala zvířata, a to především psy. Jenomže nepříjemný zážitek z dětství způsobil, že právě z nich má Albert strach.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Kdykoli jsme šli parkem, Monika zastavovala u každého člověka se psem a ptala se, zda by si ho mohla pohladit. Já stál opodál a dělal, že se rozhlížím po krajině, jen abych se nemusel ke zvířeti přiblížit,“ říká Albert.
„Bylo mi trapné přiznat pravdu. Nebylo to nutné, Monika se nikdy neptala. A tak ani po letech, kdy jsme se vzali a měli spolu dvě děti, nepřišla na to, jak panickou hrůzu ze psů mám.“
Kvůli klukovině z dětství se jich bojím
„Když jsem byl malý, s kamarády jsme byli pěkní lumpové,“ vypráví Albert. „Jednou jsme se rozhodli, že bude legrace krást sousedům jablka. Jenže jsme se přepočítali.
Přeskočili jsme plot, když jsme si mysleli, že nikdo není doma. Jenže na nás zaútočil sousedův pes a kamaráda povalil na zem. Kdyby soused včas nezakročil, kdo ví, jak by to dopadlo, byli jsme rádi, že jsme se zmýlili a on byl doma.“
I když to tehdy nebyla vina psa, který jen chránil pozemek, ale naopak Alberta a jeho kamarádů, kluci od té doby k psům ztratili důvěru.
„Moje kamarády to po čase přešlo. Jeden měl psa doma, druhý se jich přestal bát po pár týdnech. Ale já, když vidím psa, rozklepu se a dostanu se do stavu paniky,“ objasňuje.
Děti chtějí psa, musím všem lhát
Albertovy děti jsou ve věku, kdy si každé dítě vymýšlí, že chce nějaké to zvířátko. A jelikož bydlí rodina na vesnici a Monika děti podporuje, chvíli to vypadalo, že do rodiny přibyde nový člen.
„Nemohu jim říci, že se psů bojím. Přemlouvali by mě, že si „našeho“ psa zamiluji, pak by byli asi naštvaní, že jen kvůli strachu kazím rodině radost,“ vysvětluje čtenář.
A tak Alberta nakonec napadla lež, kterou rodině sdělil. Řekl jim, že má alergii na psy.
„Podložit to bylo snadné. Ženy jsem se zeptal, proč si myslí, že se vždy držím dál, když ona v parku hladí nějakého psa. Odpověděla mi, že si to myslela, jenom nechápala, proč jsem jí to neřekl dřív.“
Albert se necítí dobře, že rodině lže. Jenomže ví, že kdyby řekl pravdu, ranil by je mnohem víc. „Děti byly zklamané, bolelo mě, že jsem je viděl plakat po informaci, že psa nedostanou. Ale nemohu jinak,“ dodává.
Monika s Albertem nakonec dětem pořídili koťátko. Jejich stesk po pejskovi tak alespoň trochu utěšili a celá rodina je spokojená.
Autor: Šárka Cvrkalová
