Pracuji jako recepční v jedné firmě, ve které je osmdesát procent zaměstnanců tvořeno muži. Nebudu lhát, že se mi jejich pozornost nezamlouvá. Vždycky, když kolem mě prochází do šaten nebo cestou z práce ven, někteří po mně hází očkem, jiní se mnou dokonce flirtují. A já si to užívám.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Posledně se mi ale stala hrozná věc. Kdybych mohla, na místě bych se propadla několik metrů hluboko a už nikdy nevystrčila nos. Kdyby se tohle stalo vám, cítili byste se úplně stejně.
Naše milá slečna kolegyně
U nás ve firmě pracují vesměs samí muži, kteří se věkově pohybují v hodně širokém měřítku. Vídám se tu jak se stejně starými, tak podstatně staršími muži.
Někteří mi přezdívají „naše milá slečna kolegyně“, ačkoli je nám jasné, že žádní kolegové nejsme. Chlapi pracují u strojů a já jsem na recepci. I tak je to ale od nich milé.
Někteří se jen usmívají, jiní se mnou flirtují
V záplavě samých chlapů jsem pro ně takové, troufnu si tvrdit, příjemné rozptýlení. Ano, pracují mezi nimi i ženy, které obsluhují méně náročné stroje, ale co jsem si tak stihla všimnout, patřím mezi nimi k těm nejmladším. A snad nebudu moc troufalá, když řeknu, že o sebe daleko více dbám a je to vidět.
Možná právě proto se mnou někteří mí „kolegové“ flirtují. Jiní jen pozdraví a více si mě nevšímají, jiní se usmějí a pak jsou tu ti, kteří nejdou pro koketovací hlášku daleko. Dostala jsem i nejedno pozvání na rande.
Jako žena si jejich pozornost užívám
Budu asi mluvit za všechny ženy, když řeknu, že nám dělá dobře, když se o nás muži zajímají. Líbí se mi, když mi dávají najevo, že jsem pro ně přitažlivá, a pozornost z jejich strany si náležitě užívám.
Jsem také toho názoru, že zpestřit si náročný pracovní den špetkou flirtu, kdy sem tam na někoho svůdně mrknu nebo mu věnuji sladký úsměv, rozhodně není na škodu. Baví mě to a dělám to ráda.
Na místě bych se hanbou propadla
Na tenhle den ale nezapomenu a rozhodně jej nezařadím mezi chvíle, které jsem si za recepcí díky chlapům užívala. Měla jsem zrovna své dny a krátce před koncem směny, kdy se měli muži střídat, jsem si chtěla odskočit. Tak jsem i učinila a s sebou jsem si vzala malou kosmetickou tašku.
Když jsem se vracela zpátky, všimla jsem si, že už se recepcí začínají hemžit nově příchozí a mojí povinností je, abych hlídala, že do firmy neprojde nikdo cizí. Proto jsem spěchala na své místo, nedala jsem si pozor a bylo to.
K nohám několika mých „kolegů“ se vysypal obsah taštičky, kterou jsem ve spěchu nezavřela. Na zemi se tak povalovalo několik tamponů, které jsem toho dne měla s sebou. Bylo mi strašně trapně, když jsem tam klečela a snažila se co nejrychleji sesbírat rozkutálené intimní pomůcky pro hygienu. Kdyby to šlo, na místě bych se propadla!
Autor: Nikol Kolomazníková
