Aleš vystudoval ekonomickou školu a k tomu si dodělal sociologii. Jeho snem bylo pracovat jako PR specialista v některé z velkých korporátních společností. Věděl, že tento cíl je dost náročný, zároveň znal své schopnosti a věřil si. Zaskočil ho však jeden nečekaný problém.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Série neúspěchů ho neodradila
„Začal jsem obrážet pohovory a připravil se na neúspěchy. V této oblasti je jasné, že vás nevezmou hned na první pokus. Zájem je velký a kvalitních zájemců je mnoho,“ vysvětluje Aleš.
Personalisté mu vždy sdělili nějaký smyšlený důvod nebo pouze souše konstatovali, že v testech při přijímacím pohovoru dopadl výborně, ale přednost dali jinému kandidátovi. Aleš se přesto nevzdával.
Po roce neúspěšného hledání práce ve vysněné oblasti vzal dočasně místo v ekonomickém oddělení jedné menší firmy. „Docházely mi peníze a musel jsem se nějak živit,“ vysvětluje.
Každodenní pracovní kolotoč jej však neodradil od dalšího hledání. I nadále chodil na pohovory a snažil se dostat zajímavou nabídku v oblasti Public Relations.
Konečně upřímnost
„Sebral jsem odvahu a po dalším roce neúspěšné snahy o nastoupení na vysněnou pozici jsem se personalisty zeptal, co je skutečný důvod mého nepřijetí. Poprosil jsem ho o upřímnost a slitoval se nade mnou. Co mi řekl, mě srazilo na úplné dno,“ s pláčem na krajíčku vzpomíná Pavel.
„Nechtěl jsem už trávit čas v práci, která mě nebaví,“ vysvětluje důvody svého činu. Ale dnes by se asi znovu nezeptal.
Z personalistovy odpovědi pochopil, že z hlediska kvalifikace má sice skvělé předpoklady pro práci v oblasti PR, problémem je ale jeho předkus, který každého klienta odradí.
„Myslel jsem si, že klíčové jsou vyjadřovací schopnosti, znalosti a zkušenosti, ne vzhled. Bohužel jsem se mýlil,“ konstatuje zklamaně Aleš.
Vzdát se snu?
„Bylo mi jasné, že se svým hendikepem vysněnou práci nezískám,“ popisuje Aleš. „Nejdříve jsem se smířil s tím, že navždy skončím v ekonomickém oddělení a budu zpracovávat daně. Ta představa mě ale ničila. Chodil jsem jako tělo bez duše,“ pokračuje.
V práci dal výpověď a našel si novou, tentokrát v trochu větší firmě. Lákala ho vidina práce v korporátu, kde by mohl mít větší šanci dostat se do PR oddělení.
„Moje naděje byly plané. Nikdo v PR týmu neměl zájem o ekonoma. Přijali mě na zpracování daní a to bylo mým údělem, “ dodává s pláčem.
Opět dal výpověď a uspořené peníze hodlá investovat do operace, která jej zbaví předkusu. „Jestli díky ní konečně získám vysněnou práci, není jisté, ale alespoň budu mít pocit, že jsem pro to udělal maximum,“ uzavírá Aleš.
Autor: Kamila Mertlová
