Obyčejná procházka se psem se proměnila v děsivý zážitek, na který bude Aleš i jeho manželka vzpomínat ještě hodně dlouho. Jejich čtyřnohý kamarád Azor totiž v lese vykopal jámu, která odhalila staré tajemství.
Měli jsme možnost přečíst si další velmi zajímavý příběh, který nám do redakce prostřednictvím e-mailu zaslal Aleš.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Do toho lesa chodíme už roky
Aleš a jeho žena žijí na vesnici, kde mají kousek za domem ohromný les. Aleš v e-mailu přiznal, že v lese trávil hodně času, brával tam i svoje děti.
„Do lesa mě to vždycky táhlo, byl tam úžasný klid,“ přiznává Aleš pravý důvod, pro který se často chodíval do lesa procházet. „Když byly děti malé, chodily tam se mnou. Byli jsme v lese jako doma,“ pokračuje.
Na okamžik se mi Azor zaběhl. Když jsem viděl, co dělá, okřikl jsem ho
V posledních letech chodí Aleš do lesa sám nebo v doprovodu své ženy. Považují to za zdravotní procházku, která jim prospívá. Ta poslední se však proměnila v šok.
„Procházeli jsme se lesem a Azor se na okamžik někam zaběhl,“ vysvětluje nám Aleš. „S manželkou jsme ho po chvilce našli. Když jsem viděl, co tam dělá, okamžitě jsem ho okřikl,“ pokračuje. „On však nadále hrabal jednu velkou jámu a odmítal přestat.“
Manželka vykřikla hrůzou. Ani jeden z nás to nečekal
V e-mailu od Aleše se dále dočítáme, že jejich pes nadále zběsile hrabal. Poté manželka pana Aleše vykřikla hrůzou. To, co jejich pes v lese vyhrabal, ani jeden z nich nečekal.
„Mezi kupou hlíny byly kosti. Očividně lidské,“ vysvětluje Aleš. „Manželka se vyděsila a začala křičet. I mě samotného to zaskočilo,“ přiznává.
Zavolali jsme na policii a ta přizvala antropologa
Aleš ani jeho žena nemohli vědět, jak dlouho tam ostatky lidského těla jsou, proto okamžitě zavolali policii. Když policisté dorazili na místo a vyslechli si manželský pár, přizvali antropologa. Ten mohl určit stáří kostí.
„Pořád jsem tomu nevěřil. Kolem chodili policisté, po chvíli přijel antropolog s kolegou,“ vzpomíná náš čtenář. „Bylo to jako v nějaké detektivce.“
Od té doby ten les vnímám jinak. Už tam moc nechodím
Přichází konec e-mailu od pana Aleše a společně s ním také vysvětlení celé situace, na které netrpělivě čekáme.
„Po několika dnech se zjistilo, že tam před sto lety někdo zakopal nějakého muže,“ objasňuje Aleš. „Od policie jsme se toho moc nedozvěděli, ale byli natolik sdílní, že nám prozradili, že byl údajně násilně zavražděn,“ vysvětluje.
„Od toho okamžiku vnímám ten les úplně jinak. A abych byl upřímný, už se mi tam moc chodit nechce,“ uzavírá Aleš svůj příběh.
Autor: Nikol Kolomazníková
