Zhruba rok jsem ve vztahu, ve kterém jsem velmi šťastný a rád bych, aby vydržel. Má to ale jeden háček, a to je moje neschopnost a fakt, že cokoliv udělám, mojí přítelkyni to připadá špatně, neocení snahu a kdykoli se jí snažím udělat radost, dopadne to tak, že ji akorát vytočím.
Monika je skvělá holka, ale má ráda ve všem pořádek. Nikdy jsem nebyl typ člověka, co by se jen válel na gauči. Na manuální práce ale moc nejsem a na kreativitu mě taky neužije. Jsem datový analytik, živím se tedy prací s počítačem a ve všech ostatních ohledech jsem docela nešika.
Snažím se dělat to, co mi jde. Přítelkyně by mě ale chtěla naučit něco nového
Dělám, co umím a v čem jsem dobrý. Chodím sportovat, donesu nákup, vydělávám peníze, platím účty a provádím různé administrativní věci přes internet. Ne, že bych se nechtěl podílet na zařizování domácnosti nebo úklidu, ale vím, že to zkrátka bude lepší nechat na někom, komu to jde.
Monika ale zastává názor, že když jenom sedím a všechno ji pochválím, není to společná domácnost. Proto mi zadává úkoly, které sice splním rád, ale předem vím, že to bude špatně. Když něco porovnám, vyčte mi, že je to špatně. Když přibiju obraz na hřebík, ona mojí práci předělává.
Neocení snahu, to je to nejhorší
Když splete něco ona, přijde mi to roztomilé. Směju se tomu a zhodnotím to jako přínos pro náš vztah. Jenomže když něco udělám špatně já, ona vidí jenom chybu. Nechápe, že mi dalo spoustu práce se o to alespoň pokusit, že jsem svůj úkol nezkazil schválně.
Než jsme se přestěhovali do nového bytu, odjela Monika na dva dny k nemocné mamince do nemocnice. Já jsem jí chtěl potěšit a zabalil jsem nějaké věci z knihoven a skříní do několika beden. Když se vrátila, vynadala mi, že jsem měl raději sedět a nic nedělat. Všechny věci vyvalila a zabalila si je po svém.
Neustále se hádáme, potom se mi omlouvá
Jsem většinou kliďas, ale poslední dobou je toho moc. Proto se stává, že když mi něco vyčte, řeknu jí po pravdě, že by mě měla raději nechat na pokoji. Potom se zase urazí, že nedělám nic. Nakonec uzná svou chybu a omluví se, ale já se cítím pravděpodobně více provinile za to, že jsem na ni byl nepříjemný.
Ačkoli slíbí, že příště se to opakovat nebude, za dva dny se celá situace opakuje. Já mohu jen doufat, že balení, vybalování a zařizování nového bytu je zkrátka krizové období a naše hádky vymizí, jakmile se stres uklidní. Moniku miluju, ale zastávám názor, že by se každý měl věnovat tomu, co umí a nechat to, co neumí na ostatních. Občas mám sice pocit, že jsem neschopný a k ničemu, pak si ale uvědomím, že Monika zase neumí ani zaplatit nákup přes internet a to mě trochu uklidní.
Autor: redakce
