Každý z nás pravděpodobně někdy nějakou špatnou, či dobrou situaci přisoudí pověrám. Ať už jen z legrace, nebo proto, že to zkrátka až nemožně sedí. Pokud bychom ale chtěli věřit na všechny známé pověry, náš život by to značně ovlivnilo. Své o tom ví čtenář Alex, který se rozhodl svěřit se nám se svým příběhem.
Už když si Lenku bral, věděl o její pověrčivosti. Jenomže nějaký ten vtip na černou kočku nebo pátek třináctého dokázal překonat. Čím déle spolu ale bydlí, tím víc problémů s pověrčivostí ženy má.
Na pátek třináctého nevychází z domu
Zdroj: 123RF.COM
„Dřív taková nebývala. Sice se občas na nějakou tu pověru odvolala, ale dalo se to vydržet. Jenomže sem tam se zkrátka stane, že jí třeba dojde benzín po tom, co jí černá kočka přejde přes cestu, a ona se kvůli podobným situacím naučila věřit snad na všechny pověry a udělat proti nim opatření,“ vypráví Alex. Na pátek třináctého je jeho žena doma, celý den leží v posteli a říká, že když nic nebude dělat, nic nezkazí. „Jednou se nám rozbilo zrcadlo,“ vzpomíná Alex. „Samo sebou, že nemohla zůstat sedm let doma. Ale trvalo asi měsíc, než přestala být paranoidní a na všem hledat něco, co by se mohlo pokazit.“ Stejně tak je Lenka přehnaně opatrná každý třináctý den v měsíci, pokud je to jenom trochu možné, bere si v práci volno.
Její chování ovlivnilo i naši dceru
Alex popisuje Lenku jako milující osobu, kterou musí člověk poznat opravdu zblízka, aby pochopil její složitost. Navenek se totiž Lenka ničím neliší od jiných, když s ní ovšem člověk bydlí, pochopí, jak moc její pověrčivost může ovlivnit život. „Dcera se měla narodit v dubnu. Každým dnem jsme očekávali její příchod na svět a já se modlil, aby to nebylo třináctého. Lenka totiž vyhrožovala, že by v takovém případě porod zdržela do dalšího dne,“ vzpomíná Alex. Dítě se naštěstí narodilo o tři dny dříve.
Dnes je malé Lucince šest. Matčinu pověrčivost si začala uvědomovat, když ji rodiče vzali do útulku, aby si vybrala kočičku. „Zamilovala se okamžitě do černého kocourka. Jenomže moje žena nechtěla o černé kočce ani slyšet. Odjeli jsme z útulku bez zvířátka a s plačící dcerou.“ Alex dodává, že přemýšlel o tom, jak ženu přesvědčit, později mu ale došlo, že by to nemělo žádný smysl. „Ona se nezmění. Jenomže mně už její neustálá pravidla lezou krkem. Vlastně jsem s ní jenom kvůli Lucince.
Už dlouho je pro ni její pověrčivost mnohem důležitější než láska ke mně,“ říká.
Alex poslední dobou podle vlastních slov uvažuje o tom, že by ženu opustil. Bojí se ale, že by dcerku sama vychovávala v takovém duchu, že by z ní vyrostl podobně pověrčivý člověk. „Navíc by se jistě ani netrápila. To, že jsem ji opustil, by přisoudila pravděpodobně tomu rozbitému zrcadlu. Sedm let to od toho nešťastného dne stále přece jenom není.“
Autor: Šárka Cvrkalová
