Nikdy předtím jsem to nezkusila, až díky příteli Romanovi. Ten byl odjakživa pro každou špatnost, proto mě ani v nejmenším nepřekvapilo, že na mě tohle zkusil. Nejdříve jsem z toho byla trochu v rozpacích. Přece jen to pro mě bylo něco nového. Ale pak jsem tomu naprosto propadla.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Od té doby to chci pořád a už nikdy jinak. Myslela jsem si, že to příteli vyhovuje. Byl to přece jeho nápad a mě nenapadlo, že už to možná přeháním. Jenže já si nemůžu pomoct.
V tomhle ohledu byl zkušenější
Měla jsem za svůj život už několik sexuálních partnerů. Než jsem poznala Romana, dokonce jsem si naivně myslela, že mám docela dost zkušeností.
Roman byl ale v tomto ohledu úplně někde jinde. Nikdy jsme se nebavili o tom, kolik měl v posteli žen, ale podle toho, co za dveřmi ložnice dokázal, se dalo snadno usoudit, že málo jich nebylo. Kde jinde by nabral tolik zkušeností?
Byla jsem z toho nervózní
Moje sexuální zkušenosti ani zdaleka nesahaly tak daleko jako jeho. Když mě jednou v posteli přemlouval k milování se zavřenýma očima, byla jsem z toho lehce nervózní. Nikdy předtím jsem to nedělala, ačkoli jsem to tolikrát někde viděla.
Nakonec jsem souhlasila. Nervozita mě opustila po pár minutách. Pocity, které jsem prožívala, zatímco jsem měla zavázané oči a Roman o mě vášnivě pečoval, jsem nikdy předtím nezažila. Byla to taková slast, které jsem okamžitě propadla.
Nejdříve se mu to líbilo
Mezi námi dvěma to byl vždycky Roman, kdo inicioval veškeré intimnosti. Já sice měla sex ráda, ale nebyla jsem ten typ, který by si třeba řekl o rychlovku během dne.
Ale poté, co jsem poprvé při milování měla zavázané oči, se něco změnilo. Roman tuhle moji změnu nejdříve uvítal. Už jsem se nestyděla říct si o to, že na to mám chuť.
Už zase?
Od chvíle, kdy jsme se milovali touto novou praktikou, už jsem to nechtěla jinak. „Miláčku, už zase?“ protáhl Roman obličej, když jsem ho v ložnici začala svádět a šeptala mu do ucha, ať mi opět zaváže oči. „Nemůžeme se jednou milovat tak, že na sebe uvidíme?“ zeptal se, ale já jen zakroutila hlavou.
Sice mi vyhověl, ale bylo na něm vidět, že je z toho otrávený. Nechápala jsem to. Vždyť to byl jeho nápad, tak co mu vadí? Je pravda, že jsem to chtěla asi častěji, než bylo žádoucí, ale mně se to se zavázanýma očima líbilo tisíckrát víc. Člověk má jasnější smysly, co na tom bylo špatného?
Teď mám několik posledních dní pocit, jako by se mi Roman vyhýbal. Když jsem se chtěla milovat posledně, vymluvil se na bolest hlavy. Chlap a bolest hlavy? Na tom něco nehraje. Možná jsem ho svojí touhou po milování se zavázanýma očima dokonale otrávila…
Autor: Nikol Kolomazníková
