Nemám ve zvyku se takhle chovat, ale toho večera jsem z nějakého důvodu udělala výjimku. Ano, jistou roli v mém rozhodnutí sehrál alkohol, který jsem s kamarádkou vypila.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Byla to vlastně ona, která mě vyhecovala. Nabádala mě, ať se pořád neberu tak vážně a udělám pro jednou něco spontánního. Poslechla jsem ji.
Taková já nejsem!
Já a moje kamarádka Pavlína jsme jako nebe a dudy. Zatímco já jsem usedlejší a podle ní dost upjatá a nudná, ona je jako nespoutaný živel.
Nikdy mi nešlo do hlavy, že to dokáže udělat. Sbalit cizího chlapa v baru, nechat se zvát na drinky a pak s ním strávit noc.
Já taková nikdy nebyla a myslela jsem si, že bych toho ani nebyla schopná. Toho večera jsem se ale přesvědčila, že toho schopná jsem. Ale za jakou cenu?
Nechala jsem se k tomu přemluvit
Chodily jsme s Pavlínou do baru pravidelně. Obě dvě jsme byli single – Pavlína nestála o vážný vztah a já byla několik týdnů po rozchodu stále ještě zklamaná z bývalého přítele.
Toho večera, jak tomu ostatně bylo zvykem, si Pavlína opět vyhlédla nějakého chlapa a vesele s ním koketovala. Připadala jsem si jako páté kolo u vozu.
Během večera mě popichovala, ať nejsem taková upjatá slepice a trochu se bavím. Nechala jsem se vyprovokovat, abych začala flirtovat s jedním docela pohledným mužem.
Skončili jsme u mě doma
Myslela jsem si, že bych toho nebyla schopná. Když jsem ale pod vlivem alkoholu zvala Marka k sobě domů, začala jsem si to dokonce užívat!
Strávili jsme spolu noc. Bylo to fantastické! Líbilo se mi všechno, co mi dělal. Neustále mi lichotil a šeptal, jak moc jsem krásná.
Když jsem uprostřed noci usínala, měla jsem z toho docela dobrý pocit. S Markem jsme si rozuměli i jinak než jen v posteli. Dokonce mě napadlo, že by z toho mohlo být něco víc.
Řekl mi něco odporného. Vyhodila jsem ho nahého!
To jsem ještě netušila, co mě čeká ráno, až se můj přítel na jednu noc probudí. To, co mi řekl, mi totiž neskutečně ublížilo.
„Myslel jsem si, že jsi hezčí,“ zněla jeho slova krátce poté, co ráno otevřel oči. „Ještě že v noci byla tma, jinak bych na tebe ani nevlezl,“ dodal. Byla jsem v šoku!
Jen tak tak jsem zadržela slzy, které se mi draly do očí. Toho sprosťáka jsem nejen z postele, ale i ze svého bytu vyhodila nahého. Jen co jsem za ním zavřela dveře, rozplakala jsem se. Utvrdilo mě to v tom, že na rozdíl od kamarádky Pavlíny já na tohle prostě nejsem. A nikdy už to neudělám.
Autor: Nikol Kolomazníková
