Anna měla zažít víkend plný romantiky. Jenomže místo toho zjistila, že manžel její kamarádky je muž, se kterým už nikdy nechce být sama. Zkušenost, kterou zažila, už by nikdy v životě neopakovala. Přitom si původně myslela, jak si užije a jak kamarádce vysvětlí, že se mýlila.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Moje kamarádka se mi svěřila, že její muž je v posteli nesnesitelný. Snažila jsem zjistit, co přesně tím myslí, ale ona mi řekla, že bych to musela zažít. Smála jsem se tomu, že to není možné,“ píše Anna.
„Ale pak jsme o tom dlouho debatovaly a ona mi řekla, že kdybych chtěla, mohla bych si jejího muže takzvaně půjčit na víkend. On by prý souhlasil, že stráví víkend s jinou ženou, a jejich vztah by to mohlo napravit, kdyby konečně zjistil, že to, co v posteli požaduje, není úplně normální.“
Anna s podivným nápadem nejprve nesouhlasila, pak si ale řekla, že se jí Milan vždycky líbil a nikoho teď nemá, takže s ním strávit prodloužený víkend vlastně není až tak špatný nápad. A tak ji v pátek vyzvedl a vyrazili do hotelu.
Vždycky jsem si s ním rozuměla
Anna říká, že si s Milanem vždy rozuměla. Často se s ním vídala u kamarádky doma, takže se nebála toho, že by rozhovory vázly. „Už v autě jsme se skvěle zapovídali, a ačkoli jsme se oba shodli na tom, že ten plán je šílený, smáli jsme se mu a byli otevření novým věcem.“
Když přijeli do hotelu, ubytovali se, užili si procházku parkem a zašli na večeři. „Celé to bylo jako rande. I když se to může zdát divné, opravdu jsem se s ním cítila dobře.
Byl milý, pozorný, a i když jsem věděla, že to je jenom půjčka, tak to byly krásné hodiny společně stráveného času. Zároveň jsem pochopila, že i pro něho to je jenom rozptýlení, protože mluvil o tom, jak miluje svou ženu.“
Večer po sprše byl trochu rozpačitý a pár potřeboval několik skleniček vína, aby k něčemu vůbec došlo. „Oba jsme to chtěli. Oba jsme věděli, že můžeme. Ale i tak to bylo divné,“ vysvětluje Anna.
Nakonec skončili v posteli a ona brzy pochopila, proč je její kamarádka tak nespokojená. Když se totiž Milan rozvášnil, začaly se dít věci, které se jí nelíbily.
Nechtěl přestat, bála jsem se, že budu muset volat o pomoc
Milan byl podle Anny hrubý a drsný. Nejprve se jí to líbilo, pak měla ale pocit, že už je bolest příliš. Když se ho snažila zastavit, on místo toho ještě přitlačil. „Nedal se zastavit. Pořád opakoval, že se mi to tak určitě líbí,“ píše Anna.
„Jeho žena prý také vždy škemrá, ale on ví, že to tak chce. Tahal mě za vlasy, škrtil mě. Až když jsem ho od sebe odstrčila a řekla mu, že pokud nepřestane, zavolám o pomoc, uklidnil se. Sedl si na kraj postele a chvíli jsem myslela, že se urazil.
Pak se otočil se slzami v očích a začal se omlouvat. Kdykoli se prý rozvášní, nedokáže se ovládat. Až později si uvědomí, že udělal chybu. Snažil se to s manželkou řešit, ale nic nefungovalo. Pak plakal, dokud ho to neuspalo.“
Anna byla z celé situace tak rozhozená, že druhý den odjela ještě dřív, než se Milan vzbudil. Později se mu omluvila s tím, že to nejspíš nebyl dobrý nápad. „Už nikdy si cizího muže nepůjčím,“ svěřila se.
„Později jsem to řešila s kamarádkou. Doporučila jsem jí, aby se svým mužem zašla do manželské poradny, nebo rovnou vyhledala psychologa. To, co její manžel dělá, totiž rozhodně není normální. Je ale pravda, že kdybych si to nevyzkoušela na vlastní pěst, nevěřila bych tomu.“
Autor: Šárka Cvrkalová
