Svého bratra měl vždy rád. Přál by si, aby to tak bylo i nadále. V současné chvíli k němu ale cítí jenom vztek a nedokáže se přes to přenést. Některé věci se mezi sourozenci nedělají. Tohle nepsané pravidlo ale Richard porušil a Antonín mu to nedokáže odpustit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„S Richardem jsme vyrůstali na vesnici. Kdykoli jsme si šli někam hrát s kamarády, šli jsme spolu. Já jsem o tři roky starší, chránil jsem ho a staral se o něho. Později, když se naše síly vyrovnaly, jsme byli jako nejlepší přátelé.
Zatímco jiní bratři se doma hádali kvůli nesmyslům, my jsme snad nikdy neměli žádné spory,“ vypráví Antonín. „Možná mě mělo napadnout, že dokonalý vztah nepotrvá věčně,“ dodává.
Začal chodit za ženou, která se mi líbila
„Ani jeden z nás jsme neměli štěstí na ženy. Já jsem se nikdy neoženil, doteď jsem se neusadil a stále toužím po vztahu, ve kterém bych už zůstal. Můj bratr měl manželku, s tou se ale před třemi lety rozvedl,“ popisuje Antonín.
„Loni jsem se mu svěřil, že se mi už nějaký čas líbí servírka z hospody, kam jsme často chodívali. Věděl jsem o ní, že je sama, protože se rozešla s přítelem a povídala si o tom celá vesnice.“
Bratr Antonína naváděl, aby se servírkou promluvil. On mu odpověděl, že to udělá, až bude vhodná příležitost. Dlouhé týdny se ale k ničemu jinému než neškodnému flirtování, kdykoli jim donesla pivo, neodhodlal.
„Jednoho dne za mnou Richard přišel a řekl mi, že když jsem se nerozhoupal já, pozval servírku na rande sám. Prý souhlasila, čekala, kdo z nás ji nakonec osloví. Zíral jsem na něho s otevřenými ústy,“ říká Antonín.
Bratr se prý zasmál a chtěl odejít, on mu ale dal najevo, že se mu to nelíbí. „Řekl jsem mu, že pokud s ní půjde ven, tak u mě skončil. I když jsem si s ní nikdy nic nezačal, to já jsem se mu svěřil, že se mi líbí. A on mi ji přebral.“
Nakonec z toho nic nebylo, s bratrem ale dodnes nemluvím
Richard se bratrovi vysmál za jeho neschopnost domluvit si rande a se servírkou šel několikrát ven sám. Zpočátku to vypadalo, že se k sobě poměrně mají, asi po třech měsících ale vztah skončil.
„Rozešli se, protože si zkrátka nerozuměli. Nakonec tak z jeho odvahy nic moc nebylo, já teď ale rozhodně nejsem v postavení, ve kterém bych mohl nějaké pokusy dělat sám. Určitě jí řekl, jak jsem se mu svěřil, že se mi líbí,“ přemýšlí Antonín.
Navíc je podle jeho slov velmi pravděpodobné, že pokud se u jednoho bratra v krátkém vztahu zklamala, s druhým by se ani neobtěžovala žádné rande riskovat. „Kdykoli jdu do hospody a ona mi nese pivo, připadám si hloupě,“ dodává.
Od té doby se Antonín se svým bratrem nebaví. Několikrát se s ním sice sešel, ale vždy se jen začali hádat. I když by si Antonín přál, aby bylo všechno jako dřív, Richard se podle něho zachoval sobecky.
Navíc si z něho dodnes dělá legraci. Protože ačkoli mu vztah nevyšel, byl schopný se alespoň zeptat, „Chybí mi vztah, který jsme s bratrem měli. Nechci k němu cítit vztek, ale bohužel to tak je. Jak se mám těch negativních pocitů zbavit?“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
