Ačkoli je pan Bedřich přesvědčen, že na tom jeho rodina po finanční stránce není vůbec špatně, chtě nechtě se společně s dětmi musí podřizovat své spořivé manželce. Ta i přes skutečnost, že mají oba dva slušné platy a peněžně moc pěkně vychází, škudlí doslova každou korunu a rodině utahuje opasky snad úplně ve všem.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Pan Bedřich se s naší redakcí spojil e-mailem a my mu tímto děkujeme za zaslání jeho příběhu. Nyní si i vy můžete přečíst, jak se cítí rodina, kterou žena pana Bedřicha nutí žít velmi skromně, ačkoli k tomu vlastně nemá jediný důvod.
Oba dva máme slušné platy. Přesto žena strašně šetří
„Já i moje manželka poctivě chodíme do práce a naše platy nejsou dle mého vůbec špatné,“ tak začíná e-mail pana Bedřicha. „Moje žena i přesto řadu let naprosto nesmyslně šetří,“ popisuje chování své ženy. Dozvídáme se, že ačkoli to dle jeho názoru není potřeba, jeho žena se naučila žít velmi spořivě a nutí k tomu i ostatní členy rodiny.
Zvládali bychom si odkládat, platit dětem kroužky, jezdit na dovolené. Žena to nechce
Bedřichův e-mail pokračuje přiznáním, že jsou na tom podle něho natolik dobře, že by si vzhledem k jejich platům mohli dovolit odkládat peníze na horší časy. A i přesto by zvládali platit dětem kroužky nebo jezdit na dovolenou. Jeho manželka ale nic z toho nechce a nad penězi vládne pevnou ruku.
„Jsem přesvědčený, že bychom si mohli po finanční stránce mnohem více užívat,“ píše Bedřich. „Moje žena je ale proti. Nechce jezdit na dovolené, protože jsou předražené. Nechce dětem platit zájmové kroužky, protože jsou to zbytečné peníze. Zabavit je prý může i doma,“ vysvětluje nám.
Nutí nás žít ve skromnosti. Nevím, jak to změnit
„Už přesně nevím, kdy žena začala s tím spořením, ale už to bude pár let, co je takto nesmyslně spořivá,“ stěžuje si Bedřich. „Nutí nás s dětmi žít v maximální skromnosti, připadám si hloupě,“ píše. „Chodím do práce pětkrát do týdne, dřu jako mezek, abych v polovině měsíce odevzdal všechny peníze své ženě a nemohl si s kamarády ani zajít na pivo,“ překvapuje nás svým přiznáním.
„Nevím, jak mám ženu přesvědčit, že nám utahuje opasky až příliš,“ přemýšlí Bedřich. „Jsem pro, abychom šetřili na horší časy, člověk nikdy neví. Ale peněz máme dost, není potřeba odkládat úplně všechno. Něco se prostě musí změnit,“ píše odhodlaně a my mu držíme palce, aby se mu podařilo situaci u nich doma zlepšit.
Autor: Nikol Kolomazníková
