Manželka se vrátila z práce ubrečená a očividně nešťastná. Nejdříve mi nechtěla povědět, co se jí stalo. Nepřestal jsem na ni naléhat, až nakonec se slzami přiznala, co se jí přihodilo. Nadzvedlo mě to ze židle a okamžitě jsem si to šel s jejím šéfem vyřídit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Všeobecně se o mně ví, že jsem horká hlava. Kolikrát mě moje žena musela držet, abych neudělal scénu. Neberu si servítky, nemám problém říci narovinu, co si myslím i o člověku, u kterého by si to kdekdo nedovolil. Příhoda mojí ženy mě vytočila natolik, že jsem i přes její prosby a žadonění na nic nečekal a vyrazil si to vyřídit s člověkem, který jí ublížil.
Nechtěla mi říci, co se stalo
Díval jsem se na televizi a zaslechl, že se žena vrátila domů. Klíče cinkly v košíku, kabelka dopadla na zem v předsíni. Čekal jsem, že žena přijde jako pokaždé. Když se vrátila domů, vždycky mě přišla pozdravit a vlepila mi pusu. Jenže toho dne nepřišla.
Asi za deset minut jsem se za ní vydal. Našel jsem ji sedět v kuchyni u stolu. Vypadala ubrečeně, očividně se jí něco stalo. Jenže mi odmítala říci, co se přihodilo.
Svěřila se mi a já dostal vztek
Jak byste se zachovali vy, kdyby se vaše žena vrátila z práce ubrečená? Jsem si jistý, že byste stejně jako já chtěli vědět, kdo jí co udělal. A já se to po naléhání dozvěděl.
Manželka mi s pláčem přiznala, že ji nadřízený ponížil před kolegy. Prý se do ní tu a tam navážel už delší dobu, ale dneska tomu nasadil korunu.
Přišel o polední pauze do místnosti, kde měli zaměstnanci kávovar a místo na svačinu. Přede všemi, kteří tam byli, se pustil do mojí ženy, že někdo s její postavou a kily navíc by se měl oblékat tak, aby se ostatním při pohledu na něj nechtělo zvracet. Vjel do mě vztek.
Manželka mě prosila, ale já ji neposlouchal
Okamžitě jsem vzal řidičák a klíče, chtěl jsem si to s ním zmetkem vyřídit. Moje žena brečela a prosila mě, abych nikam nejezdil. Prý to bude ještě horší, tvrdila mi zoufale. Nenechal jsem se.
Šéfa jsem našel v kanceláři. Vrazil jsem dovnitř bez zaklepání a na jeho výtku, jestli mě nenaučili slušnému chování, jsem se do něho pustil. Ihned věděl, která bije.
Pohrozil jsem mu, že jestli se manželce neomluví před všemi kolegy, vyřídím si to s ním jako chlap s chlapem. Dělilo nás asi padesát kilo, rychle musel zhodnotit, že proti mně by neměl šanci.
Když se žena následující den vrátila z práce, říkala, že se šéf opravdu přišel omluvit, a ještě jí dal květinu. S mojí ženou, ať je jakákoli a vypadá jakkoli, nikdo nebude jednat tímto způsobem. Od toho jsem její manžel, abych ji chránil.
Autor: Natálie Kabourková
