Z narození prvního dítěte jsem byla pořádně nervózní. Jasně, před porodem si toho hodně načtete, zkušenější kamarádky vám vypráví, co to obnáší, ale když se vrátíte domů z porodnice s tím malým uzlíčkem, jsou vám všechny teoretické zkušenosti k ničemu. Praxe je prostě praxe.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Byla jsem ráda, že mi manželova maminka nabídla pomoc. Já už maminku nemám, zemřela na vážnou nemoc, když jsem byla ještě dítě. A s tátou už se pár let nevídáme, po smrti maminky naše vzájemné vztahy ochladly. Tchyně mi ale maminku nahrazovala a v mnoha ohledech mi byla velmi nápomocná.
Nabídla mi pomoc a já bez váhání přijala
Když jsem se vrátila domů s naší dcerkou Lucinkou, první dny jsem byla strašně nesvá. Najednou jsem měla doma miminko, které na mně bylo závislé, a já si nevěděla rady. Třeba jak poznám, že má hlad, nebo co mám dělat, když ji bolí bříško.
Tchyně, která bydlí jen kousek od nás, mi nabídla pomoc. Přijala jsem bez váhání, ocenila jsem přítomnost zkušené ženy – sama měla čtyři děti, tak určitě musela vědět, jak se postarat o miminko.
Nejdříve jsem za ni byla ráda
Nějakou dobu jsem byla ráda, že mám tchyni po ruce. Trávila u nás hodně času, pomáhala mi s Lucinkou, brala si ji ven, když jsem se potřebovala vyspat.
Cenila jsem si její pomoci, které se mi nemohlo dostat od vlastní mámy. Postupem času mi ale začalo vadit, že tchyně rozhoduje až o moc věcech, které se týkaly mojí dcery.
Tvářila se, že ví lépe než já, kdy má hlad, kdy je ospalá a že ji zvládne přebalit rychleji. Vytáčelo mě, že když se malá vzbudila, hnala se k ní jako první. Přitom miminko určitě volalo po mamince.
Řekla mi něco odporného
Když byly dceři tři měsíce, rozhodla jsem se nastavit jí nějaký režim a co především – uspávat ji podle Estivillovy metody. Ta spočívá v tom, že miminko usíná samo, rodič k němu chodí, když pláče, aby ho ukonejšil. Tchyni se to nelíbilo.
Já si ale stála za svým a několik dní se malinkou pokoušela touto metodou uspávat. Byla na mě hodně vázaná, proto první večery strašně plakala. Podle návodu metody jsem za ní chodila, tchyně si mě přitom měřila doslova vražedným pohledem.
Třetí den to nevydržela, odstrčila mě od maličké, vzala si ji do náruče a houkla na mě, že jsem špatná matka. Vyčetla mi, že maličkou trápím, že jí takhle hrozně ubližuji. A nedala mi ji, dokud neusnula.
Jsme na ostří nože
Od té doby má tchyně pořád hloupé řeči. Kdykoli maličká zabrečí, hned je to moje vina. Prý mám na ni špatný vliv. Už dávno jsem ji požádala, že miminko zvládám, tak nemusí chodit tak často. Přesto je u nás doma pečená vařená a do mé starostlivosti o Lucinku strká nos.
S manželem jsem to probírala, ale mávl nad tím rukou. Prý jsou tohle naše věci, do kterých se míchat nebude. Podle mě nechce mamince nic říct, ale za mě by se postavit mohl.
Autor: Natálie Kabourková
